Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 720/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 29. 11. 1999 v H. K. v S. ulici před domem č. 304 převzal na základě písemné smlouvy o pronájmu pojízdné lešení majitele P. V. s tím, že podle smlouvy je bude používat do 20. prosince 1999 za denní úhradu ve výši 660,- Kč. Do současné doby je však nevrátil a způsobil tak majiteli škodu ve výši 108.702,- Kč. Za to byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uložena také povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 108.702,- Kč.

Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3, § 228 odst. 1 tr. ř. nově uložil obviněnému povinnost k náhradě škody ve výši 98.702,-Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oběma soudům vytýká, že nepřijaly argument obhajoby, že je ve věci nutno aplikovat ustanovení § 676 obchodního zákoníku (správně občanského), podle kterého došlo k opakovanému prodloužení doby nájmu, když poškozený nepodal žalobu na vrácení věci a došlo tak k vytvoření zákonné fikce, že nájem je prodloužen. Nemohlo tak dojít k naplnění znaku skutkové podstaty podle § 248 tr. zák., a to přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena. Pokud soudy přihlédly k tomu, že poškozený odstoupil od smlouvy, jednak nebylo prokázáno, že toto odstoupení bylo doručeno obviněnému a jednak odstoupit od smlouvy lze podle jen je-li to v zákoně stanoveno nebo mezi účastníky dohodnuto, což v daném případně není dáno. Protože ujednání o možnosti odstoupení smlouva neobsahuje a jinou možnost odstoupení nezná, i v případě odstoupení od smlouvy by se jednalo o neplatný právní úkon. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena podle tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle skutkových zjištění si obviněný cizí věc (lešení) přisvojil a aplikace ustanovení týkající se nájemního vztahu je tak logicky vyloučena. Právní argumentace obviněného by mohla mít význam, kdyby předmětné lešení užíval po určitou přechodnou dobu nad rámec původně sjednané nájemní smlouvy a v trestním řízení by byla řešena otázka oprávněnosti tohoto užívání z hlediska tr. zák. o trestném činu neoprávněného užívání cizí věci. Obviněný však byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle tr. zák. jehož podstata spočívá v tom, že si svěřenou věc přisvojil, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Rovněž zjištění, že obviněný uhradil poškozenému na nájemném za lešení toliko 10.000,- Kč jako zálohu při jeho převzetí, přičemž lešení nevrátil ani téměř tři roky po jeho převzetí, vylučuje jednání s úmyslem řádně pokračovat v nájemním vztahu. Nepodání návrhu na vydání věci poškozeným, je tak z hlediska trestní odpovědnosti obviněného irelevantní. Navrhl proto, aby bylo dovolání obviněného podle tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože námitka obviněného, že nemohlo dojít k naplnění znaku skutkové podstaty podle § 248 odst. 1 tr. zák. spočívajícím v “přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena“ je námitkou proti právnímu posouzení skutku, zabýval se dovolací soud otázkou opodstatněnosti této námitky. Přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí a vyloučení dosavadního vlastníka z užívání a nakládání s věcí. Není přitom rozhodné, jak pachatel s věcí, poté co se jí zmocní, skutečně nakládá. V daném případě oba soudy dospěly ke skutkovému závěru, že obviněný pojal úmysl lešení si trvale ponechat. Tento závěr přitom neučinily pouze ze skutečnosti, že poškozený od smlouvy odstoupil, ale z celkových okolností jednání obviněného. Odvolací soud v tomto směru správně uvedl, že rozhodující skutečností je, že obviněný s cizí věcí, která mu byla svěřena, naložil v rozporu s účelem svěření který zmařil, nereagoval na výzvy poškozeného k vrácení lešení a smírnému vyřízení celé záležitosti. Nelze přehlédnout ani tvrzení obviněného, že poškozený si lešení naložil a odvezl, což však soudy považovaly za vyvrácené provedenými důkazy. Uvedená skutková zjištění tak jednoznačně potvrzují, že k naplnění znaku přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, jednáním obviněného došlo.

S ohledem na tento závěr je pak pro věc bez významu zabývat se otázkou aplikace ustanovení , protože úvahy ohledně tohoto ustanovení jsou pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného nerozhodné, jak správně konstatoval soud odvolací. V tomto směru rovněž postačí odkázat i na vyjádření státního zástupce, s kterým se dovolací soud ztotožnil.

Dovolání obviněného tak bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, když námitkami obviněného uplatněnými v dovolání se řádně vypořádal již soud prvního stupně a následně i soud odvolací a dovolání tak bylo podáno jen formálně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 2. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš