Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 676/2003

U S N E S E N Í

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. , byl obviněný I. F. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zákona a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250 odst. 2, 3 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl k výkonu uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Další výroky rozsudku se týkají spoluobviněného J. F.

Podkladem výroku o vině obou obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně uvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku.

Tento rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obviněný i spoluobžalovaný odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 9. 9. 2002 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. z podnětu obviněného I. F. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku ve vztahu k tomuto obžalovanému toliko ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu, pokud se týká poškozené České republiky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozenou Českou republiku, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, P., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného I. F., nezměněn.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a následně i výrok o trestu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a označil je za správné jak z hlediska provedených důkazů, závěrů o skutkových zjištěních, použité právní kvalifikaci i hodnocení stupně společenské nebezpečnosti, tak i úvah o skutečnostech rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu. Dále ve zdůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu, poukazuje na to, že nebyly řádně vyhodnoceny námitky obhajoby, přičemž vyslovuje názor, že jeho jednání bylo v souladu se a že neporušil ani žádný obecný či vnitřní právní předpis. Výpovědi některých svědků považuje za domněnky, které nemají oporu v ustanovení konkrétního předpisu ani v předcházející praxi. Jediné své pochybení spatřuje v nedodržení metodiky MŠMT ČR, má však za to, že ani tímto pochybením zásadním způsobem neporušil žádnou svou povinnost. Je tedy toho názoru, že jak výrok o vině z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty, tak v návaznosti na to i výrok o trestu jsou nesprávné a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ustanovení , 265l, případně dle tr. řádu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především poukazuje na to, že výtky dovolatele ve vztahu k jednání popsanému pod body 1/b) a 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku použitému dovolacímu důvodu neodpovídají, když dovolatel cestou vlastního rozboru důkazní situace polemizuje výhradně se závěry, spadajícími do oblasti skutkových zjištění. Proto k nim se vztahující zpochybnění právní kvalifikace má pouze formální charakter a nelze k němu v dovolacím řízení jakkoliv přihlížet. Pokud jde o námitku spočívající v tom, že jednáním obviněného kvalifikovaným pod bodem 4) výroku o vině nedošlo k zásadnímu porušení žádné jeho povinnosti, nepovažuje tuto námitku za opodstatněnou. Stejně tak považuje za nepochybná zjištění soudu týkající se subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 2, 3 tr. zákona i posouzení jednání obviněného jako přisvojení si cizí věci ve smyslu ustanovení § 248 tr. zákona.

S ohledem na toliko formální uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a s ohledem na skutečný obsah dovolání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu posuzovaného dovolání je však zřejmé, že obviněný se domáhá přezkoumání skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně, odlišného hodnocení důkazů a jiného posouzení subjektivní stránky trestného činu. V rámci řízení o dovolání před Nejvyšším soudem se tedy domáhá komplexního přezkumu věci v jakési „třetí instanci“. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu § 265b odst. 1 tr. řádu takový postup dovolacího soudu nepřipouští. Odkaz obviněného na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považuje Nejvyšší soud za ryze formální a proto s ohledem na obsah podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolání obviněného I. F. bylo podáno z jiného důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. července 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h