Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 97/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. , jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byli S. K. a F. L. (F. L.) uznáni vinnými pro trestný čin převádění cizinců podle § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustili tím, že v noci ze dne 13. 2. 1999 na 14. 2. 1999 převezli společně přes zelenou hranici v blízkosti F. osm jugoslávských státních příslušníků na dohodnuté místo přijetí na území Spolkové republiky Německo, kde čtyři z nich byli dále vyzvednuti osobním autem dalším převaděčem a čtyři z nich se po marném čekání na další auto vydali s převaděči na cestu zpět do České republiky a byli přitom zadrženi policií. Za tento trestný čin byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud shledal, že ve věci F. L. bylo o zaznamenání údajů o jeho odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. , pro trestný čin převádění cizinců podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, , č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení , již dříve pravomocně rozhodnuto, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. . Protože o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již bylo v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, tak Nejvyšší soud návrh ve vztahu k osobě F. L. zamítl.

Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh ve vztahu k osobě S. K. a zjistil, že z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený S. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. K. se podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě S. K. vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík