Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2135/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobce J. T., zbaveného způsobilosti k právním úkonům, zastoupeného opatrovnicí Z. T., zastoupenou advokátem, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, č. j. -125, t a k t o :

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žalovaný je povinen žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit zástupci, advokátu, částku 5.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 25. října 2001, č. j. - 109, určil, že žalobce je vlastníkem sporem dotčených pozemků v katastrálním území Ú. u V. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení placených státem.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. května 2002, č. j. -125 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, když na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky (týkající se dotčených nemovitostí) je ve smyslu ustanovení (dále jen \"o. z.\") neplatná, protože žalobce při jejím uzavření jednal v duševní poruše a nebyl sto posoudit následky svého jednání a své jednání ovládat. Naplněny pak byly předpoklady určovací žaloby. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda je nedostatek procesní způsobilosti účastníka řízení nedostatkem odstranitelným či nikoliv, se závěrem, že jde o nedostatek odstranitelný. Odvolací soud připomněl, že v úvodní části řízení žalobce nebyl zastoupen, avšak v dalším průběhu řízení byl tento nedostatek odstraněn. Ustanovený opatrovník žalobce pak udělil plnou moc k zastupování právnímu zástupci, kterého si zvolil i žalobce. Odvolací soud uzavřel, že jestliže po určitou dobu řízení zde byl nedostatek podmínek řízení, kdy žalobce nebyl náležitě zastoupen, pak tento nedostatek byl v dalším řízení procesním postupem soudu odstraněn dříve, než soud věc projednal a rozhodl.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci dne 17. července 2002, přičemž zástupci žalovaného bylo rozhodnutí doručeno dne 16. července 2002.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 8. srpna 2002 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen \"\"). Jako důvod dovolání dovolatel uvádí, že soudní řízení, které předcházelo rozsudkům soudů obou stupňů, je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( o. s. ř).

Dovolatel zejména poukazuje na to, že žalobce v průběhu sporu neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Jestliže žalobce neměl způsobilost činit platné právní úkony ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 o. z. a nebyl řádně zastoupen, pak bylo podle dovolatele třeba toto návrhové řízení zastavit. Nemohl totiž platně podat žalobu, a to ať sám nebo prostřednictvím zástupce. Žaloba je totiž právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 o. z., a jako taková je právním úkonem platným nebo neplatným. Ke dni zahájení řízení v dané věci nebyl žalobce způsobilý činit platné právní úkony a nebyl řádně zastoupen ani ze zákona ani dle platné plné moci. Tento nedostatek podmínky řízení nebylo možno odstranit v průběhu řízení.

Dovolatel proto navrhl zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně navrhl zastavení tohoto řízení.

Žalobce se k podanému dovolání vyjádřil písemným podáním založeným na čl. 102, v němž navrhl, aby toto dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Dovolání vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení a opírá se o případ přípustnosti dovolání podle

Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z hlediska výtek dovolatele obsažených v jeho dovolání považovat za správné ( ).

S ohledem na znění ustanovení je nutno konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Obecně pak lze konstatovat, že tyto vady se z obsahu spisu nepodávají.

Obdobnou se pak jeví i situace, pokud se týče vlastních dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů obsažených v jeho dovolání.

Sám dovolatel ve svém dovolání fakticky vytýká v souvislosti s rozhodnutím odvolacího soudu zmatečnostní důvod, který odpovídá ustanovení , podle něhož důvodem žaloby pro zmatečnost je skutečnost, že účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen. Je zřejmé, že naplnění tohoto tvrzeného důvodu by s přihlédnutím k ustanovení a bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Předpokladem však je, že by se tato vada projevovala v rozhodnutí odvolacího soudu (resp. v rozhodnutí soudu prvního stupně, když by odvolací soud tuto vadu sám neodstranil). Tato situace však v posuzované věci nenastala.

Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti ( ).

Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení ( věta první ).

Soud řízení přeruší, jestliže účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí ( ).

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v označené věci bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 13. července 1999 žalobou, kterou jménem žalobce podal jeho zástupce, advokát. Současně byla do spisu založena procesní plná moc, kterou žalobce dne 4. května 1999 udělil zmíněnému advokátovi. Dne 24. března 2000 byl podán znalecký posudek z odvětví psychiatrie datovaný dne 15. března 2000 se závěrem, že žalobce ke dni 30. října 1998 trpěl rozvinutým syndromem závislosti na alkoholu a s výraznými negativními důsledky psychickými a tělesnými, přičemž tato choroba byla k uvedenému datu takového charakteru, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnost ve vztahu k uzavření kupní smlouvy byla vymizelá, takže nebyl schopen posoudit následky svého jednání ani své jednání ovládat. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. dubna 2000, č. j. -59 (které nabylo právní moci dne 25. dubna 2000), byla podle ustanovení žalobci ustanovena opatrovnice - paní Z. T., která pak dne 25. dubna 2000 též udělila procesní plnou moc advokátu JUDr. J. F. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. října 2000, č. j. -26, který nabyl právní moci dne 14. listopadu 2000, byl žalobce zbaven způsobilosti k právním úkonům podle ustanovení (dále jen \"o. z.\"). Usnesením téhož soudu ze dne 20. února 2001, č. j. -40 (které nabylo právní moci dne 3. dubna 2001) byla paní Z. T. ustanovena žalobci opatrovnicí podle

Z uvedeného je zřejmé, že v době, kdy soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. října 2001 a kdy poté soud druhého stupně rozhodl dovoláním napadeným rozsudkem, byl žalobce náležitě zastoupen svojí opatrovnicí. Nelze však mít ani případně zato, že soud zpočátku postupoval v rozporu s ustanovením , podle něhož není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení, resp. že by takto zde bývala byla v úvodní části řízení naplněna překážka postupu řízení ve smyslu ustanovení , podle něhož soud řízení přeruší, jestliže účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí. Jak již bylo uvedeno, žalobce již před zahájením daného řízení udělil procesní plnou moc zmiňovanému advokátovi. V průběhu řízení pak nebylo prokazováno a ani jakkoliv výslovně prokázáno, že by žalobce býval byl v tomto případě nezpůsobilý uvedenému advokátovi tuto plnou moc udělit. Již zmíněný znalecký posudek se pouze zabýval otázkou způsobilosti, resp. nezpůsobilosti žalobce uzavřít sporem dotčenou kupní smlouvu a nezaměřoval se na případné jiné okruhy možných právních jednání žalobce. Nadto není možno přehlédnout, že udělení plné moci žalobcem v označené věci a s tím spojené vyvolání tohoto řízení plně odpovídalo jeho zájmům, což se ostatně projevilo i ve vlastním výsledku tohoto sporu. Samo dovolání pak nepřináší nic, co by skutkově tento závěr zpochybňovalo.

Proto za situace, kdy je dovolací soud vázán - jak již bylo řečeno - obsahem podaného dovolání, nezbylo, než aby z tohoto důvodu posoudil podané dovolání jako neopodstatněné a tím pak dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu jako správný ( ). Proto bylo dovolání žalovaného zamítnuto, aniž ve věci bylo nařízeno jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady spojené se zastoupením v dovolacím řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 5 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 5.000,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.075,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu