Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 699/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. L., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného Z. H., prodejem nemovitostí, pro 187.226,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 1681/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.7. 2002, č.j. -25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí.

Proti tomuto usnesení podal povinný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, jímž namítl, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že k vymožení pohledávky oprávněné je již veden výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, a že nezohlednil užívání dotčené nemovitosti (bytové jednotky) dalšími osobami (rodinnými příslušníky), na které by výkon rozhodnutí měl nepříznivý dopad, neboť jiné bydlení pro ně není zajištěno; výkon rozhodnutí je tím v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák. Podle dovolatelova názoru je řízení postiženo vadou, jež spočívá v tom, že před nařízením výkonu nebyl slyšen, pročež soud nejen nemohl věc objektivně posoudit, ale jemu byla i odňata možnost jednat před soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal věc podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a neshledal dovolání přípustným.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne (oproti očekáváním dovolatele), že dovolání je přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Ve smyslu je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí ( písm. a/), nebo v případě že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Z ustanovení přípustnost dovolání zjevně neplyne, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující. Přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení písm b/ , jelikož napadenému rozhodnutí nepředcházelo žádné kasační rozhodnutí odvolacího soudu.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ os.ř.).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepředložil; samotným hodnocením námitek, které v dovolání vznesl, k závěru o jejich splnění dospět nelze.

O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů – jak citované ustanovení předpokládá- se nejedná. Dovolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jimž nelze nic vytknout.

Námitka dovolatele, že pohledávka oprávněného je vymáhána již výkonem rozhodnutí postihujícím jeho majetek jiným způsobem, by mohla být významná jen z hlediska posouzení vhodnosti způsobu výkonu podle , avšak pouze za předpokladu, že nevychází z tzv. skutkových novot, jak je tomu v daném případě (viz ). Úvahy o nepříznivém dopadu výkonu rozhodnutí na rodinu povinného jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí rovněž bez významu; odvolací soud správně poznamenal, že zde může mít místo jen odklad provedení (již nařízeného) výkonu ( ). Výtka, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, je nejen bezdůvodná (jak již vysvětlil soud odvolací), ale mohla by mít místo jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (, věta druhá, ).

Konečně není případný ani argument o tom, že nařízený výkon rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí soudu je aktem aplikace práva, nikoli výkonem práva ve smyslu obč. zák., a podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vychází z možnosti, otevřené oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí sp. zn. , uveřejněné pod č. 67/2003 v časopisu Soudní judikatura).

O rozpor s hmotným právem ve smyslu zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního ( a násl. ).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu