Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 13/2021-30
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 940 Kč, úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 10 940 Kč od datum do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 940 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 23 140 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 428 Kč, a to na bankovní účet číslo variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 940 Kč, úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 10 940 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 940 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 23 140 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 428 Kč, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 34 080 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 272 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 188,80 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 11,43 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení; současně žalobkyně požadovala, aby žalovaný zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 11 004,40 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.
2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě nevyjádřil a na nařízené jednání (ze kterého se žalobkyně omluvila) se nedostavil.
3. Soud tedy rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, pročež v prvé řadě provedl důkaz předmětnou smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným (na číslo listu), a přehledem žalovaným provedených plateb (na číslo listu).
4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč, za což měl žalovaný v třinácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 13 140 Kč (ve smlouvě je tato částka deklarována jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“); po skončení úvěrového vztahu jí tedy měl vrátit celkem částku 31 140 Kč.
5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou.
7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě žádného z„ rozepsaných“ poplatků, neboť ve svém souhrnu jde o ujednání, jež má soud za přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku za ujednání neplatná, neboť a) znamenají významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat tyto„ služby“ (viz níže), zvláště když výše těchto poplatků ve svém souhrnu významně přesahuje sjednanou výši kapitalizovaného úroku, pročež je ji třeba kontextuálně považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.
8. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku, a to s možnou výjimkou, jež se v dané věci neuplatní. V případě citovaných poplatků je přitom z textu smlouvy zjevné, že za ně v zásadě žalovaný žádné nadstandardní služby neobdržel, pročež má podepsaný soud za to, že inkriminovaná ujednání představují via facti zastřená„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měl žalovaný konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši 67,4 % ročně, tedy ve výši, kterou by bylo namístě označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno toto – neplatné – ujednání oddělit od zbývajících ujednání, v prvé řadě tedy od ujednání o úroku ve výši 25,85 % ročně.
9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal hradit úrok ve výši 25,85 % ročně ze zapůjčené částky 18 000 Kč.
10. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v daném spisovém materiálu, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době celkem zaplatil částku 7 060 Kč, přičemž v důsledku jeho procesní pasivity neměl soud prostor pro úvahu, zda část tohoto dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.
11. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu ve výši 10 940 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení tak soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit úrok v ujednané výši 25,85 % ročně z částky 10 940 Kč, v tomto případě ze shora uvedených důvodů již ode dne, který následoval po uzavření předmětné smlouvy.
12. Soud přitom dodává, že si je dobře vědom, že prizmatem striktních pravidel úvěrové matematiky nemůže uvedená kalkulace zcela obstát, úlohou soudu však není nalézání matematicky nezpochybnitelných výsledků, nýbrž nalézání práva, tedy vynesení rozsudků obsahujících pokud možno maximálně spravedlivé„ narovnání“ dosavadních právních vztahů účastníků řízení.
13. Lhůtu k plnění přitom soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.
14. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.
15. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 428 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 704 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 1 276 Kč.
16. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud (a to s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že žalovanému, jenž byl v řízení z hlediska merita věci úspěšnější, žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.