Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 30/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-254

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením odvolací soud připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15.6.2000, čj. -179 a řízení zastavil. Dále uložil žalobci zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 20.505,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.677,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, avšak, jak je zřejmé z odůvodnění, pouze do výroků týkajících se nákladů řízení. Pokud jde o jeho přípustnost odkazuje na ustanovení (zřejmě ve znění účinném od 1.1.2001). Dovolacím důvodem je pak nesprávné právní posouzení v části týkající se úhrady nákladů řízení. Konkrétně dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že nebylo osvědčeno, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaných. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se nákladů řízení zrušil. Současně pak navrhuje, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001). Takový stav nastal i v projednávané věci.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Podle ustanovení je přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (takovou povahu má napadené usnesení odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně) výslovně vyloučena.

Ve zbytku (tj. v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodoval o nákladech odvolacího řízení) nemá usnesení o nákladech řízení povahu měnícího nebo potvrzujícího usnesení a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v pod písmeny b) až f)

Podmínky stanovené v § 239 o.s.a. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; výrok o nákladech odvolacího řízení navíc ani nemá, jak již bylo uvedeno výše, povahu potvrzujícího usnesení.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu ustanovení , k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), podle a usnesením odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, žalovaným však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

Za součást dovolacích nákladů dovolatele přitom Nejvyšší soud nepokládal zaplacený soudní poplatek z dovolání. Výrok o nákladech řízení je totiž rozhodnutím jen procesní povahy, z nějž se soudní poplatek z dovolání neplatí (srov. poznámku č. 5 k položce 18 sazebníku poplatků – přílohy k o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), takže uhrazený poplatek bude muset být dovolateli vrácen.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. června 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu