Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 562/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. , byl obviněný L. N. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 15. 1. 2003.

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl dne 13. 3. 2003 obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, tedy ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), c), g), l) tr. ř., tedy že ve věci bylo jednáno podjatým soudcem, že neměl v řízení obhájce, ač ho s ohledem na svůj zdravotní stav mít měl, dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se podrobněji zabýval pouze námitkami proti rozhodnutí o odmítnutí odvolání soudem II. stupně, a vyslovil názor, že jím podané odvolání obsahovalo náležitosti předpokládané v ustanovení § 249 tr. ř., tudíž nebylo namístě jej odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., ustanovení obhájce soudem I. stupně k odstranění vad odvolání považoval za nadbytečné a šikanózní vůči své osobě a dále tomuto soudu vytkl, že jej před tímto úkonem nevyzval k odstranění vad odvolání a neposkytl mu potřebné poučení. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, dále aby zrušil i rozsudek soudu I. stupně a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila k podanému dovolání písemně prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru v posuzované věci s ohledem na to, že v odvolacím řízení soud nerohodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., může dovolatel podaným dovoláním napadat toliko rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu I. stupně, tedy ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí (bez znalosti spisu) považovala státní zástupkyně postup odvolacího soudu v dané věci za zákonný a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a), e) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí, jímž odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jediným relevantním důvodem, uplatněným dovolatelem v posuzované trestní věci, shledal Nejvyšší soud dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lez dovolání podat, bylo –li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal odvolání do protokolu po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení konaném dne 15. 2. 2002. Svým přípisem z 3. 4. 2002, nazvaným „odpor proti rozsudku“, žádal o nový nezávislý soudní proces, jako důvod svého podání označil zřejmou podjatost soudu vůči své osobě, který se nezajímal o jeho majetkové poměry a zaměnil finanční částku 20 000,- Kč za částku 200 000,- Kč. Na závěr uvedl, že jeho zdravotní stav je nadále vážný, mimo jiné navštěvuje psychiatrickou léčbu. Až dne 12. 8. 2002 se podařilo obviněnému doručit výzvu samosoudkyně ve smyslu § 251 odst. 2 věta prvá tr. ř., aby řádně odůvodnil své odvolání ve lhůtě osmi dnů tak, aby z odvolání bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Na tuto výzvu reagoval obviněný přípisem dne 14. 8. 2002, který nazval „odůvodnění“ a který obsahoval jedinou větu: „Podjatost soudkyně Mgr. K.“. Následně tedy samosoudkyně Okresního soudu v Hodoníně postupovala podle § 251 odst. 2 věta druhá, a ustanovila obviněnému obhájce JUDr. P. K. s poučením, aby ve lhůtě pěti dnů odstranil vady podaného odvolání, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Nato reagoval pouze obviněný opět přípisem, v němž naznačil nesouhlas s ustanovením obhájce s tím, že již obhájce má, dále zde opakoval, že trvá na podaném „odporu“ pro podjatost soudu I. stupně a žádá o nový nezávislý soudní proces. Následně byl spis předložen odvolacímu soudu, který rozhodl o odmítnutí odvolání tak, jak je citováno shora.

V trestní věci obviněného bylo napadeným rozhodnutím, jak již citováno výše, odmítnuto odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy proto, že odvolání nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Ten je zákonem vymezen v ustanovení § 249, jehož odstavec 1 stanoví, že odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.

Opakovaná podání obviněného, kterými dle požadavku ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. měl dodatečně odůvodnit odvolání, podané do protokolu u hlavního líčení, skutečně nelze považovat za vyhovující hlediskům zákonem stanoveným. Nebyl z nich totiž patrný především rozsah, v jakém je rozsudek soudu I. stupně napadán, tedy proti kterým jeho výrokům odvolání směřuje, a neobsahují ani alespoň stručný popis vad (kromě „podjatosti soudu“) vytýkaných napadenému rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Jak vyplývá z výše popsaného postupu soudu I. stupně, byla za účelem odstranění vad odvolání podaného obviněným respektována všechna příslušná ustanovení stanovená trestním řádem, a to včetně poučení o následcích neodstranění vad odvolání. Jestliže tedy Krajský soud v Brně jako soud odvolací odmítl podané odvolání pro nedostatek jeho náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., nelze tomuto rozhodnutí nic vytknout, neboť bylo vydáno v souladu se zákonem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v případech, kdy bylo odmítnuto odvolání pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř. dán výlučně tehdy, nebyla-li oprávněná osoba řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 253 odst. 4 tr. ř.). V předmětné trestní věci však byl obviněný řádně poučen o obsahu odvolání, za tímto účelem mu byl následně ustanoven obhájce k odstranění vad a po marném uplynutí zákonné lhůty bylo teprve rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku.

Z výše uvedených důvodů tedy nelze akceptovat námitku dovolatele spočívající v tvrzeném nesprávném postupu odvolacího soudu, a dovolání obviněného je proto v této části nutno považovat za neopodstatněné.

Další okruh dovolacích námitek obviněného směřoval proti nedostatkům, kterými mělo být zatíženo rozhodnutí soudu I. stupně, a řízení, které mu předcházelo. Tyto námitky vyjádřil obviněný dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. Jak již uvedeno výše, odvolací soud v dané věci rozhodl o odvolání obviněného, aniž by prováděl přezkumné řízení ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., přičemž tak rozhodl za splnění procesních podmínek pro takový postup. Z důvodů formálních nedostatků podaného odvolání se tak nemohl zabývat event. vadami, kterými by bylo zatíženo rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jemu předcházející. Vzhledem k tomu, že dovoláním v této trestní věci bylo napadeno rozhodnutí o odmítnutí odvolání vydané v souladu s ustanovením § 253 odst. 3 tr. ř., z důvodů uvedených výše, nemohl se ani Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat dalšími důvody uplatněnými v podaném dovolání, neboť jsou ve vztahu k napadenému rozhodnutí soudu II. stupně irelevantní. Za stavu, kdy obviněný sám, po řádném poučení a poskytnutí pomoci k odstranění vad odvolání, se zbavil práva na věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení, nelze ani v řízení o dovolání, jako mimořádném opravném prostředku, přezkoumávat vady, vytýkané rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně nesprávného postupu odvolacího soudu je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová