Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
10 C 117/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 9 % ročně z této částky od 28.12.2019 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 7 400 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 905,70 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 085 Kč, a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 93 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 9 % ročně z této částky od 28.12.2019 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 7 400 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 905,70 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 085 Kč, a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019, se zamítá. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 93 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27.1.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, a to dne 4.8.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14.9.2018. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a na dluh uhradila částku 1 800 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 1 386,18 Kč na úrok a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 413,82 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 18.9.2017. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 23,72 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.11.2019 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná dne 29.11.2019 informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 15 600 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požadovala úhradu dlužné částky ve výši 15 600 Kč sestávající z jistiny 10 000 Kč a poplatků 5 600 Kč, dále úroků a úroků z prodlení v částce 2 905,70 Kč a 1 085 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části zápůjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 29.11.2019, a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části zápůjčky od dne 30.11.2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 3.5.2021 (zásilka uložena na poště dne 21.4.2021), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.
3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovala. (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
6. Ze smlouvy o zápůjčce /Fajnpůjčka/ číslo přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 4.8.2017 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (sestávající z úroku v částce 1 400 Kč, poplatků za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč), celkem 17 400 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že žalovaná se zavázala zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.
7. Zákaznickou kartou ze dne 4.8.2017 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu s partnerem a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jako hlavní příjem uvedla dávku podpory v nezaměstnanosti od úřadu práce ve výši 12 938 Kč. Další vedlejší nespecifikovaný příjem uvedla ve výši 6 000 Kč, tedy celkem měl příjem žalované činit 18 938 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaná uvedla celkovou částku 12 200 Kč s tím, že výdaje na bydlení činily 4 500 Kč a osobní výdaje pak 6 000 Kč. Žalovaná platila splátku z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč od právnická osoba jméno měsíčně ve výši 1 700 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření údajů pracovní smlouvu/ DPP/DPČ, dále potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a složenky-příjmy.
8. Ze dvou zcela totožných poštovních poukázek má soud za prokázané, že žalovaná za měsíc červenec 2017 obdržela od úřadu práce dávku v nezaměstnanosti ve výši 12 938 Kč.
9. Z předložené Dohody o provedení práce ze dne 20.3.2017 vyplývá, že žalovaná uzavřela s firmou zednictví jméno příjmení tuto dohodu na pozici barmanka, servírka na dobu neurčitou s tím, že jí podle doloženého výdajového pokladního dokladu ze dne 31.7.2017 firma vyplatila za měsíc červenec částku 6 200 Kč.
10. Z téměř nečitelné kopie pokladního dokladu právnická osoba lze dovodit, že žalovaná poukázala částku 9 000 Kč jakožto nájem na účet uvedený v předložené nájemní smlouvě uzavřené dne 22.3.2017 jméno příjmení jako pronajímatelem a žalovanou a jméno příjmení jako nájemci.
11. Z tabulky žalobkyně na č.l. 20 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce v období od 11.8.2017 do 18.9.2017 celkem částku 1 800 Kč.
12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.11.2019, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.12.2019. Žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 3.9.2020 a podacího lístku ze dne 4.9.2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO dne 4.8.2017 smlouvu o zápůjčce – Fajnpůjčka číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 7 400 Kč, celkem částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, a na dluh v období od 11.8.2017 do 18.9.2017 uhradila pouze 1 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy byla se žalovanou vyplněna Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019.
15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Podle § 1968 věta prvá OZ , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 8 200 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu s partnerem. Jako hlavní příjem uvedla dávku podpory v nezaměstnanosti ve výši 12 938 Kč a dále vedlejší příjem ve výši 6 000 Kč, blíže nespecifikovaný. Celkové výdaje žalované měly činit měsíčně 12 200 Kč, a to za bydlení 4 500 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč a pravidelné splátky dříve poskytnutého úvěru ve výši 1 700 Kč. Žalovaná měla k dispozici 6 738 Kč. Žalobkyně k důkazu dodatečně doložila nájemní smlouvu spolu s dokladem o zaplacení nájmu ve výši 9 000 Kč, poštovní poukázku od úřadu práce, dohodu o provedení práce spolu s výdajovým dokladem prokazujícím výplatu žalované za červenec 2017 ve výši 6 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezkoumala, resp. o tom nepředložila soudu žádné důkazy, od kdy je žalovaná evidována na úřadu práce a kdy žalované končí podpůrčí doba, že příjem žalované plynoucí z uzavřené dohody o provedení práce představuje stabilní příjem a ani to, zda se zabývala příjmem partnera žalované. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá, co konkrétně tvořily výdaje žalované, resp. jaké skutečně hradí náklady na bydlení, zda se jedná skutečně o částku 4 500 Kč, a jaké jsou platby na SIPO, a další konkrétní výdaje na stravu a na domácnost. Již sama skutečnost, že žalovaná splácela dříve poskytnutý úvěr a neměla stálé zaměstnání svědčí o tom, že žalovaná uzavírala další kontrakty za účelem uspokojení svých potřeb a závazků vůči dalším subjektům. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 9 ZoSÚ, resp. 86 odst. 2 Zosú.
21. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet zápůjčku, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 9 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ .
22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
23. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, a že žalovaná zaplatila 1 800 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 8 200 Kč, které je povinna vydat (10 000 Kč – 1 800 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 8 200 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 8 200 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. v žalobkyní požadované výši 9 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.12.2019, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.11.2019, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 13.12.2019, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 16.12.2019 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 27.12.2019 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 9 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1 , písm. a) a d) ve spojení s § 14b , odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem tak 2 252 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 52,56 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 15 600 Kč, soud žalobu co do částky 7 400 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 47,43 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně, tedy částku 93 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.