Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
CC146A2BB8E95177C1257A4E006A9C9D.html
HTML · 11.48 KB
No categories available
25 Nd 71/2003
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně dne 25. 2. 2002 podala u Městského soudu v Brně žalobu o výživné manželky. Vzhledem k bydlišti žalovaného Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2003, č. j. 30 C 43/2002 -4, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Strakonicích jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 4. 2002.
Žalobkyně poté navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnila tím, že v obvodu tohoto soudu měli účastníci poslední společné bydliště a že ona nemá dostatek finančních prostředků k cestě na jednání u Okresního soudu ve Strakonicích.
Žalobce s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí a poukazuje na těžkosti, které mu v pracovních dnech vzniknou cestou k tomuto soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř. ), dospěl k závěru, že návrh žalobkyně není důvodný.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, publikované pod č. 2/1993 Sb. , ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že se účastník nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. Žalobkyně tyto důvody spatřuje ve svých nepříznivých majetkových poměrech, které jí neumožňují cestu k soudu. Nejvyšší soud neshledal tento důvod natolik výjimečným (majícím své opodstatnění ve zvláštních okolnostech věci), aby odůvodňoval přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy žalovaný s návrhem nesouhlasí a tvrdí, že i on by měl potíže s účastí u vzdálenějšího soudu, nelze považovat přikázání věci Městskému soudu v Brně za vhodné opatření k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci; v dalším řízení lze samozřejmě využít postup podle ustanovení § 39 o.s.ř. , tj. provedení úkonů prostřednictvím dožádaného soudu v místě bydliště žalobkyně. Okolnost, že v obvodě žalobkyní navrhovaného soudu měli účastníci poslední společné bydliště, pak není z tohoto pohledu významná.
Proto Nejvyšší soud ČR návrhu na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu