Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1659/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 1997, č.j. -61 (ve spojení s usnesením ze dne 24. 4. 2001, č.j. -77), jímž Okresní soud v Břeclavi určil, že hospodářská smlouva, kterou dne 29. 10. 1991 uzavřeli první žalovaný a M. P. (a jíž byly převedeny nemovitosti označené jako „č. p. 399 na st. pl. č. 5373, č. p. 381 na st. pl. č. 5374, č. p. 400 na st. pl. č. 5378/2, č. p. 417 na st. pl. č. 5378/3, p. č. 5372, p. č. 5371/1 v kat. úz. V.“), je neplatná. Vycházeje ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že po nabytí účinnosti , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tj. od 24. 6. 1991, nebyl první žalovaný oprávněn nakládat s předmětným nemovitým zemědělským majetkem jinak, než v mezích daných ustanovením uvedeného zákona. Převod vlastnictví nemovitostí mezi oprávnění nájemce nepatřil; posuzovaná smlouva je proto pro rozpor se zákonem neplatná ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl první žalovaný (zastoupený advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Oproti závěru o absenci oprávnění převést sporné nemovitosti (jež nemají charakter zemědělské usedlosti), které byly ve vlastnictví státu, prosazuje dovolatel názor, podle něhož „byl omezen v nakládání s tímto majetkem pouze ust. z. č. , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.“ Odvolacímu soudu dále vytknul, že „neuznal za důvodné“ k okolnostem udělení výjimky ve smyslu vyslechnout svědky, které označil.

Vedlejší účastník se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání posouzeno jako nedůvodné.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „ “). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 4. 9. 1997 (správně) projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; jde-li o rozsudek odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení , a , 2

Z ustanovení přípustnost dovolání – jak ostatně ani dovolatel netvrdí – nevyplývá, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nezměnil. Soudní praxe totiž dospěla již dříve k závěru, že pro úvahu, jde-li o rozsudek měnící, je rozhodující nikoli to, jak jej odvolací soud označil a zda formálně rozhodl podle nebo zda postupoval podle , nýbrž to, zda posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak než soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1998 pod č. 18). V projednávaném případě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že hospodářská smlouva je podle obč. zák. neplatná, tedy při stejném skutkovém a právním základu věci shledal žalobu důvodnou; doplnění identifikačních znaků posuzované smlouvy (označením nemovitostí, jež měly být převedeny) přímo ve výroku o věci samé nečiní z napadeného rozhodnutí měnící rozsudek odvolacího soudu.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž nepředcházel dřívější – odvolacím soudem zrušený – rozsudek téhož soudu, nejsou splněny podmínky přípustnosti vymezené ustanovením

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť odvolací soud ji výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil (odstavec 1/) a první žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu neučinil (odstavec 2/).

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž dovolací soud – je-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem – přihlíží z úřední povinnosti ( , věta druhá, ). Dovolatel netvrdí, že řízení je postiženou některou ze zmatečnostních vad, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Námitka, že nebyly provedeny účastníkem navržené důkazy, podřaditelná dovolacímu důvodu podle , přípustnost dovolání – i kdyby byla opodstatněná – založit nemůže (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání je přípustné, který v daném případě splněn není).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností – bez jednání ( , věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a , věty první (per analogiam) První žalovaný (dovolatel) na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu