Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 667/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný H. S. byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. , uznán vinným, že

1. dne 25. 3. 1993 si na základě leasingové smlouvy pronajal od společnosti I.-L. a. s., B. B., SR, návěs TRAILOR MAXI CUBE, byly mu stanoveny měsíční splátky ve výši 37.958,- Kč na dobu do 15. 12. 1995, uvedené splátky neplatil, a proto byl dne 26. 4. 2001 vyzván správcem konkursní podstaty k vydání výše uvedeného návěsu, tento však obviněný dne 30. 9. 2000 prodal společnosti A. Ing. Z. S., za částku 36.600,- Kč, ačkoliv věděl, že předmět leasingu nesmí do jeho zaplacení převést na jinou osobu, hodnota návěsu v době prodeje byla 36.300,- Kč,

2. dne 25. 3. 1993 si na základě leasingové smlouvy č. 934040 pronajal od společnosti I.-L. a. s., B. B., SR, tahač návěsu SCANIA R 113, byly mu stanoveny měsíční splátky ve výši 88.660,- Kč na dobu do 15. 12. 1995, uvedené splátky neplatil, a proto byl dne 16. 10. 1995 vyzván k vydání uvedeného tahače, který však nevydal, užíval jej až do 6. 11. 2001 a tímto svým jednáním způsobil škodu 1.066.300,- Kč.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1. rozsudku) a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2. rozsudku). Za tyto trestné činy mu podle § 249 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit JUDr. J. M., advokátu se sídlem v B. B., SR, jako správci konkursní podstaty úpadce firmy T. s. r. o., B. B., SR, škodu ve výši 1.102.600,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný H. S. odvolání, které projednal Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2002, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému H. S. dne 4. 2. 2003, jeho obhájci JUDr. M. Š. dne 21. 1. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Svitavách rovněž dne 21. 1. 2003.

Dne 4. 3. 2003 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu ve Svitavách dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. V jeho úvodu zmínil obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a jako dovolací důvod uplatnil ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Ohledně prvního skutku namítl, že v době, kdy se dověděl o tom, že se měl dopustit protiprávního jednání, jednal o možnosti vrácení návěsu od společnosti, které jej prodal, ale bezvýsledně, a zdůraznil, že až do 26. 4. 2001 se nikdo o návěs nestaral, stejně jako o doplacení nájemného, a tudíž měl za to, že jej nabyl do vlastnictví. Obdobné výhrady formuloval i k druhému skutku, když uvedl, že tahač nevrátil leasingové společnosti jenom proto, že jej nikdo nechtěl, a dovodil, že je vše v pořádku a že nedoplatek leasingových splátek byl kompenzován ztrátou, která mu byla způsobena leasingovou společností tím, že nemohl obě vozidla užívat, jelikož byla v celním skladu; z těchto důvodů se u něj nejednalo o úmysl. Současně namítl, že soud v případě druhého skutku nesprávně vyčíslil škodu; tato měla být vyčíslena pouze za období ode dne, kdy se dověděl, že mu předmětné vozidlo nenáleží a navíc pouze za období, kdy s tímto vozidlem jezdil. Poukázal dále na rozdíl mezi skutečnou škodou a ušlým ziskem a opětovně zdůraznil, že o vozidlo se od ukončení platnosti leasingové smlouvy nikdo nezajímal, a proto se v dané věci nemohlo jednat o ušlý zisk, podobně skutečnou škodou nemohla být částka 1.066.300,- Kč jakožto rozdíl mezi hodnotou tahače v roce 1995 a v roce 2001 vzniklý v důsledku jeho užívání, neboť takto vyčíslené snížení hodnoty nebylo závislé na užívání vozidla z jeho strany. Z důvodu vadného způsobu vyčíslení škody je pak nesprávná i právní kvalifikace druhého skutku, který měl být kvalifikován podle odstavce prvního § 249 tr. zák.

Závěrem obviněný H. S. vytkl, že soudy obou stupňů nevzaly při svém rozhodování v úvahu všechna zjištění, nesprávně stanovily výši škody, a tím také nesprávně rozhodly o vině a trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí o vině, trestu a povinnosti nahradit škodu zrušil a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc opětovně projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2003 úvodem zrekapituloval dosavadní řízení ve věci. K dovolání obviněného uvedl, že jeho obsahem jsou výhradně námitky směřující proti hodnocení důkazů soudy a skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů učinily závěr, že spáchal trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, 2 tr. zák. včetně právního závěru o úmyslné formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku; takové výhrady nejsou námitkami podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm a) až l) tr. ř. Odkaz dovolatele na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tudíž ryze formální, rozporný s obsahem konkrétně uplatněných námitek a názorů a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Navrhl, aby za této situace Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupce současně ve svém vyjádření vyjádřil pochybnost ohledně právní kvalifikace skutku popsaného v rozsudku pod bodem 2. jakožto trestného činu neoprávněného užívání cizí věci s tím, že tento měl být spolu s prvým skutkem právně posouzen jako jediný skutek, resp. trestný čin zpronevěry; byl si však vědom toho, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek odůvodnil toliko skutkovými výhradami, které se ani vzdáleně nedotýkají sporného právního posouzení skutku; upozornil přitom rovněž na ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. a skutečnost, že nejvyšším státním zástupcem nebylo dovolání v neprospěch obviněného podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu dovolání obviněného H. S. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opřel důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jejich skutkovým zjištěním; z těchto tvrzených nedostatků až následně dovozuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu (jak ostatně sám uvádí: „…Okresní soud ve Svitavách při svém rozhodování nevzal v úvahu všechna zjištění, nesprávně stanovil výši škody a tím také nesprávně rozhodl o vině a trestu. Stejně tak postupoval Krajský soud v Hradci Králové…“). Tak je tomu v případě, jestliže argumentuje tím, že návěs, stejně jako dluh na nájemném nikdo až do 26. 4. 2001 nepožadoval, a měl tudíž za to, že jej (obdobně jako tahač) nabyl do vlastnictví, a dále pokud vytýká nesprávné vyčíslení škody u druhého skutku a na tomto podkladě požaduje jej překvalifikovat podle § 249 odst. 1 tr. zák.

Pod obviněným deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani jeho výhradu ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry ve formě úmyslu, jestliže uvádí, že nebyla dána v důsledku těch skutečností, že ani vozidla, ani leasingových splátek se nikdo nedomáhal, a proto dovodil, že je vše v pořádku, přičemž rovněž nikdo až do 26. 4. 2001 neučinil jakýkoliv úkon, který by směřoval k vyvrácení jeho přesvědčení. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že v zásadě všechny námitky a názory, které obviněný v dovolání uplatnil, již uvedl v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Tyto výhrady však nelze pod uvedený důvod dovolání, ale ani pod jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b tr. ř., podřadit.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného H. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a