Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1012/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně I., s. r. o., proti žalované J. V., zastoupené JUDr. R. S., advokátem, o zaplacení částky 264.793,74 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 125.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, č.j. -15, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 15. března 2002, č.j. -7, kterým Okresní soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila obchodní společnost I., s.r.o.

Podle odvolacího soudu soud prvního stupně svým rozhodnutím, kterým vyhověl návrhu původního žalobce - JUDr. J. B., správce konkursní podstaty úpadkyně „Č. d. s. – s. a ú. d.“ (dále též jen „úpadkyně“), učiněným dle (dále též jen „ “), aby na jeho místo do řízení vstoupila výše uvedená obchodní společnost, postupoval v souladu s ust. , neboť všechny formální podmínky vyžadované tímto ustanovením byly naplněny. V průběhu řízení před okresním soudem žalobce prokázal, že po zahájení řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. listopadu 2001 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 12. prosince 2001 nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy, v daném případě ust. (dále též jen „obč. zák.“), spojují převod práva na jiný subjekt – v předmětné věci na obchodní společnost I., s.r.o., a současně byl prokázán i souhlas této společnosti s jejím vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce. Jak dále konstatoval odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. původnímu žalobci udělen souhlas k postoupení úvěrového portfolia úpadkyně v rozsahu a za podmínek uvedených v citované smlouvě o postoupení pohledávek. Námitky odvolatelky shledal odvolací soud nedůvodnými, protože k postupu dle souhlas žalované nutný není. Rovněž tak nepřisvědčil ani dalším jejím výhradám, že se v daném případě žalobce postoupením pohledávky dopustil obcházení zákona, neboť takový postup je v souladu s ust. o konkursu a vyrovnání v platném znění (dále též jen „zák. o konk. a vyrovnání“), a za relevantní nepovažoval ani její další námitku, že se žalobce postoupením pohledávky vyhnul možnosti mimosoudního vyrovnání.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. , kterého se podle jejího názoru dopustily soudy obou stupňů. Konkrétně namítla, že ačkoli žalobce mohl inkasovat dlužnou částku ze dvou termínovaných vkladů, které měla ona osobně a její manžel se žalobcem uzavřeny a které jsou předmětem zástavního práva a vinkulovány ve prospěch úpadkyně, neučinil tak, ale účelově pohledávku z úvěru postoupil. Podle dovolatelky jednal žalobce úmyslně v rozporu s dobrými mravy a postoupení pohledávky je tak neplatné. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), není však důvodné.

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustnosti dovolání z úřední povinnosti ( , druhá věta ), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. , věta první ). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V ust. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ust. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce cit. ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.

Jak vyplývá z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ust. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl dosavadní žalobce soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatele práva na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení prokázal. Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je předložená smlouva způsobilá mít za následek dosavadním žalobcem tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Vzhledem k tomu, že souhlas žalované k postupu dle není dle výslovného znění tohoto ustanovení vyžadován, nemohl mít ani její nesouhlas se vstupem žalobkyně do řízení žádné právní následky. Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva a podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu dosavadního žalobce rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na jeho místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první ), dovolání podle , věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu