Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2176/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. 8. 2001, č. j. -73 (poté, co jeho předchozí, vyhovující rozsudek ze dne 6. 9. 2000, č. j. -36, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2001, č. j. -64), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 37.479.-Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel zejména ze zjištění, že mezi účastnicemi byla dne 10. 12. 1996 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor – místností č. 204 a č. 210 v budově sokolovny v P., nacházejících se ve vlastnictví žalobkyně (dále „předmětné nebytové prostory“), že žalovaná řádně platila dohodnuté nájemné (ve výši 2.883.-Kč měsíčně) do 30. 6. 1997, že dopisem ze dne 17. 7. 1997 sdělila žalobkyni, že nemůže předmětné prostory užívat z důvodu probíhajících stavebních prací, že žalobkyně dala žalované písemně dopisem ze dne 6. 1. 1998 výpověď z nájmu z důvodu neplacení nájemného, a že nájemní vztah k předmětným nebytovým prostorám skončil uplynutím šestiměsíční výpovědní lhůty (k 31. 7. 1998), kdy žalovaná předmět nájmu vyklidila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že uplatnila u žalobkyně včas - v prekluzivní šestiměsíční lhůtě dle § 675 obč. zák. - právo na prominutí, resp. slevu z nájemného z důvodu nemožnosti užívání předmětných prostor, a na základě toho shledal žalobní požadavek na zaplacení částky 37.479.-Kč (představující dlužné nájemné za období od 1. 7. 1997 do 31. 7. 1998) důvodným.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2002, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a odůvodnění jeho rozhodnutí a konstatoval, že obvodní soud nepochybil, jestliže na základě učiněných skutkových zjištění dovodil, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že by (ústně nebo písemně) včas uplatnila u žalobkyně právo na prominutí či slevu z nájemného; rovněž tak přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Uvedla, že „napadené rozhodnutí v náležité míře nerespektovalo možnost zákonem připuštěné ústní formy úkonu žalované směřujícího k uplatnění práva na prominutí nebo poskytnutí slevy z nájemného“, a že „rozhodnutí dovolacího soudu může mít význam pro futuro k určení rozsahu a mezí dokazování k unesení důkazního břemena o tvrzeném úkonu učiněném pouze ústní formou“. Namítá, že nebylo akceptováno vyjádření statutárního zástupce žalované o tom, že žalobkyni osobně sdělil, že nájemné nebude placeno do doby zpřístupnění nebytových prostor, ani „nepřímé listinné důkazy“ potvrzující uplatnění práva na prominutí nájemného ústní formou. Dovolatelka má zato, že unesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o uplatnění práva na prominutí nájemného, a poukazuje na jednotlivé důkazy, toto tvrzení prokazující. Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka dovozuje ze „soudního odmítnutí zákonné možnosti uznat právní úkon v ústní formě za řádně učiněný, pokud takový úkon druhá strana, vůči níž byl směřován, popře“. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření polemizovala s argumenty dovolatelky a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobu k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (, ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy v projednávané věci dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemena ohledně tvrzení o uplatnění práva na prominutí (slevu) nájemného, učiněný na základě určitých skutkových zjištění, tím, že předkládá vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu, nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení nezakládá ani dovoláním předestřená otázka zásadního právního významu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že žalovaná neuplatnila u žalobkyně právo na prominutí (slevu) nájemného vůbec, tj. ani písemnou, ani ústní formou, nikoliv z právního názoru, že uvedený projev vůle může nájemce učinit toliko písemnou formou.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu