Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1054/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. srpna 2000, č. j. -217, vypořádal společné jmění manželů (správně bezpodílové spoluvlastnictví manželů) žalobkyně a původně žalovaného V. M. tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal vozidlo Škoda 105 L, typ M, v ceně 30 400,- Kč a do dědictví po zemřelém žalovaném V. M. blíže označené movité věci pod položkami 1. až 23., žalovaným uložil, aby žalobkyni vydali jí přikázané vozidlo, a žalobkyni, aby žalovaným zaplatila na vypořádání podílů částku 1 710,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V rámci širšího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví soud prvního stupně vypořádal pouze částku 10 000,- Kč, kterou V. M. zaplatil po rozvodu manželství na půjčku z FKSP S. s. a ž., závodu 6 v K. V.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. září 2002, č. j. -260, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do dědictví po V. M. vedle movitých věcí přikázaných soudem prvního stupně pod položkami 1. až 23. přikázal i vozidlo Škoda 105 L, typ M, v ceně 30 400,- Kč a žalovaným uložil, aby na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 26 290,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Shodně se soudem prvního stupně při vypořádání zohlednil částku 10 000,-Kč, zaplacenou V. M. po rozvodu manželství na půjčku z FKSP.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zpochybnila okruh věcí, které byly zařazeny do bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a V. M., s tím, že věci pod položkami 6., 7. a 22. předmětem bezpodílového spoluvlastnictví nebyly a sama o nich nemá žádnou vědomost. Věci pod položkami 9., 10. a 18. má nebo dříve měla žalobkyně, proto jejich cena měla být započtena na její podíl. Dále vyslovila nesouhlas s cenou vozidla. Všichni účastníci se shodli na tom, že cena vozidla nyní činí maximálně 3 000,- Kč, což soud nerespektoval. Protože nemá řidičské oprávnění, vozidlo nemohla užívat a ani neužívala. Podle ní snížení ceny vozidla by mělo postihnout obě strany sporu. Namítá také, že nebyla vypořádána půjčka od Č. s., a. s., ve výši 10 000,- Kč a že nebylo přihlédnuto k částkám, které na vozidlo vynaložila v souvislosti s platbami zákonného pojištění a havarijního pojištění. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně a žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), protože z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, že by odvolací soud postupoval podle části dvanácté, hlavy I, bodu 15. a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydaném přede dnem účinnosti tohoto zákona projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle ve znění před novelou provedenou Naopak z poučení v písemném vyhotovení rozsudku, v němž se odkazuje na , je zjevné, že odvolací soud postupoval podle po uvedené novele.

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelka opřela přípustnost dovolání o , podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), svazku 2, pod C 132 uvedl, že „Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení ve znění před novelou č. 30/2000, není rozhodující, jak odvolací soud formuloval výrok ve věci samé, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odlišností je potom myšlen jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení“. Stejný právní názor zaujal v rozhodnutích publikovaných v tomtéž svazku Souboru pod C 149 a C 159 a ve svazku 1 pod C 12, v němž dále dovodil, že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení ve znění před novelou č. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu.“. K obdobnému právnímu názoru dospěl v rozhodnutí uveřejněném již dříve ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, sešit 5, ročník 1999, podle kterého „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení OSŘ“.

S ohledem na uvedené je napadený rozsudek rozsudkem měnícím pouze potud, pokud jím označené vozidlo bylo přikázáno místo do vlastnictví žalobkyně do dědictví po V. M., a v návaznosti na to, pokud jím byla změněna částka určená na vypořádání podílů a její zaplacení uloženo místo žalobkyni žalovaným. Jinak jde o rozsudek potvrzující, protože odvolací soud rozhodl shodně jako soud prvního stupně včetně ceny vozidla a tzv. širšího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, kdy odvolací soud taktéž vypořádal toliko částku 10 000,- Kč, zaplacenou V. M. po rozvodu manželství na půjčku z FKSP. Dovolání žalované 1) nesměřuje do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, nýbrž ve skutečnosti do potvrzujícího výroku, kdy přípustnost dovolání by přicházela v úvahu jen za podmínek stanovených v , odst. 3 , když předpoklady přípustnosti dovolání podle nebyly naplněny.

Dovolací soud tak neshledal dovolání přípustným podle , odst. 3 . Podle usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle , odst. 3 , nemusí být odůvodněno.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované 1) a z toho, že žalobkyni náklady řízení nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu