Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 433/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2002, č. j. -79, zastavil řízení o zaplacení částky 3.078.-Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 14.532.-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 14.532.-Kč (výrok III.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 9.192.-Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou co do částky 14.532.-Kč, když dovodil, že jde o dlužné nájemné (za rok 1997 a 1998) z bytu v domě č. p. 187 ve V. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), užívaného žalovaným na základě smlouvy o podnájmu, uzavřené mezi účastníky; rovněž tak shledal opodstatněným uplatněný nárok na zaplacení částky 9.192.-Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného (za rok 1997 a 1998) z nebytových prostor, nacházejících se v blízkosti uvedeného domu (dále „předmětné nebytové prostory“ nebo „nebytové prostory“), užívaných žalovaným na základě smlouvy o podnájmu, uzavřené mezi účastníky. Zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení odůvodnil okresní soud tím, že žalobce mohl požadovat po žalovaném toliko poplatek z prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 12. 2002, č. j. -109, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích II. a IV. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 14.532.-Kč a 9.192.-Kč tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl, že ve výroku I. a III. zůstává rozsudek soudu prvního stupně „nedotčen“ a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že mezi účastníky existoval podnájemní vztah, na jehož základě užíval žalovaný předmětný byt a předmětné nebytové prostory; na rozdíl od okresního soudu však dovodil, že tento vztah skončil k 31. 10. 1997, a že po uvedeném datu užíval žalovaný byt i nebytové prostory bez právního důvodu, takže žalobci vzniklo nikoliv právo na nájemné, ale na vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k námitce promlčení, vznesené žalovaným, však odvolací soud shledal, že jak nárok na nájemné (za období od ledna 1997 do října 1997), tak i nárok na vydání bezdůvodného obohacení (za období od listopadu 1997 do prosince 1998), je promlčen, byla-li žaloba v projednávané věci podána 19. 1. 2001; současně dovodil, že uznání dluhu žalovaným dne 18. 11. 1999, je neplatným právním úkonem. Na základě toho žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , s poukazem na to, že „předmětem dovolání je výrok o celkové hodnotě 23.723.-Kč“ (představující částku 14.532.- Kč a částku 9.192.-Kč). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a nesprávný procesní postup. Zejména namítá, že odvolací soud – aniž provedl dokazování – učinil (nesprávný) závěr o neplatnosti projevu vůle žalovaného o uznání dluhu, a dospěl k odlišnému právnímu závěru o povaze části uplatněného nároku, jako nároku z bezdůvodného obohacení. Dovozuje, že jeho pohledávka není promlčena, a na základě toho navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Dovolání podle však není podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000.- Kč a v obchodních věcech 50.000.- Kč.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit částku 14.532.-Kč (dlužné nájemné za byt) a částku 9.192.-Kč (dlužné nájemné z nebytových prostor). Přípustnost dovolání je nutno – vzhledem k tomu, že jde o dva samostatné nároky s odlišným skutkovým základem – posuzovat ohledně každého zvláště (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod pořadovým číslem 9); k uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , a sdílí jej i v projednávané věci.

Protože ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje částku 20.000.- Kč, je přípustnost dovolání v dané věci vzhledem k ustanovení vyloučena.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, , a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 12. června 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu