Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 34/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) I. L., B) E. L., C) B. L., D) J. L., a E) nezl. M. L., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. U., a 2) J. U., zastoupeným advokátkou, o vstup na pozemek, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. listopadu 2000, č. j. -100, ve znění opravního usnesení z 22. 11. 2000, č. j. -105, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. listopadu 2000, č. j. -100, ve znění opravného usnesení ze dne 22. listopadu 2000, č.j. -105, se ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a ve výroku o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. března 2000, č. j. -78, ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o nákladech řízení, zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 13. 3. 2000, č.j. -78, uložil žalovaným, že „jsou povinni umožnit žalobcům průchod a průjezd kolečkem po části parcely č. 137 v katastrálním území D. a zpět, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným firmou G. v. o. s. č. 479/-176/1999 schváleným Katastrálním úřadem v J. n. N. dne 7. 9. 1999, pod č. 809/99, v nezbytné míře na nezbytnou dobu, tj. v období od 15. 3. do 31. 10. každého roku maximálně 2x denně a v ostatním období maximálně 1x denně obden. Geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku.“ (výrok I), „žalobu ve zbytku ohledně požadavku možnosti průchodu a průjezdu 3x denně v uvedeném období zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem z 22. 11. 2000, č. j. -100, ve znění opravného usnesení z 22. 11. 2001, č.j. -105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I s upřesněním, že jde o celkový počet všech přechodů a přejezdů (výrok I), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II), zamítl žalobu na neomezený průchod a průjezd žalobců přes p. č. 137 v kat. území D. I (výrok III), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV) a dovolání proti svému rozsudku nepřipustil (výrok IV).

Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 147 zahrady v kat. území D., žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. 137. Žalobce a další žalobci jako jeho rodinní příslušníci (manželka a děti) nemají jinou možnost přístupu na pozemek parc. č. 147 za účelem jeho obhospodařování (je na něm skleník a pěstují na něm zeleninu), než přes pozemek žalovaných parc. č. 147, ti však s průchodem žalobců přes uvedený pozemek nesouhlasí. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně na základě těchto zjištění k závěru, že žalovaní jsou jako vlastníci sousedního pozemku parc. č. 137 povinni umožnit žalobcům vstup na tento pozemek za účelem obhospodařování pozemku parc. č. 147 ve smyslu (dále jen ObčZ). Rozsah vstupu, vymezený soudem prvního stupně ve výroku I, považoval odvolací soud za odpovídající požadavkům v tomto ustanovení uvedených, tj. nezbytné době a nezbytné míře. Podle odvolacího soudu nejde o časově a rozsahem neomezený zásah do vlastnického práva žalovaných, který by měl charakter věcného břemene

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Napadají výrok I rozsudku odvolacího soudu a považují rozsudek odvolacího soudu v této části za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Považují za nesprávný závěr odvolacího soudu, že povinnost, která jim byla uložena vyplývá z § 127 odst. 3 ObčZ. Podle žalovaných bylo ve prospěch žalobců zřízeno bez náhrady věcné břemeno, zatěžující jejich pozemek parc. č. 137. Žalovaní navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly v napadené části zrušeny a věc byla v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (bod 17, hlava prvá, část dvanáctá ) tj. podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, že v řízení nedošlo k vadám, vyjmenovaným v odst. l , které by založily přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, a že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle a b) , dovolací soud zkoumal, zda je dovolání přípustné podle .

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení připuštění dovolání, který učinil nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jestliže řeší otázku, která nebyla v judikatuře vyšších soudů dosud řešena, nebo je vyššími soudy řešena rozdílně, nebo se odvolací soud od judikatury vyšších soudů odchýlil.

Žalovaní před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu připuštění dovolání navrhli a rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, neboť odvolací soud se při aplikaci § 127 odst. 3 ObčZ odchýlil od judikatury dovolacího soudu.

Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 5. 11. 2002, sp. zn. , publikovaném pod C 1541 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, že „právo vstoupit na pozemek za účelem obhospodařování sousedních pozemků nebo staveb nelze přiznat, pokud by jím došlo bez náhrady k omezení práva vlastníka sousedícího pozemku v rozsahu blížícím se nebo se v podstatě rovnajícím povinnostem plynoucím z věcného břemene“.

Tak je tomu i v daném případě, kdy četnost a pravidelnost požadovaných zásahů do vlastnických práv žalovaných se prakticky rovnají omezení založenému právem odpovídajícímu věcnému břemeni. Takové omezení bez jakékoliv náhrady by neúměrně zvýhodňovalo žalobce na úkor žalovaných. Žaloba, vycházející z § 127 odst. 3 ObčZ, nemůže proto v daném případě s úspěchem obstát. Zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu cesty po přilehlém pozemku upravuje odst. l ObčZ jen ve prospěch vlastníka stavby a omezení práv vlastníka ve správním řízení je upraveno v , stavebního zákona, ve znění pozdějších změn.

Rozsudek odvolacího soudu spočívá v napadené části na nesprávném právním posouzení věci. Byl proto dovolacím soudem zrušen, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, na který se důvod zrušení rovněž vztahuje, a věc byla soudu prvního stupně v rozsahu zrušení vrácena k dalšímu řízení ( a 2 ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2003

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu