Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 643/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 12. 2000, č. j. -23, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 2, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 1. podlaží domu č. p. 1353 v O. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní poměr žalovaných skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovaným byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je dán uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., neboť žalovaní (nájemci předmětného bytu) nezaplatili žalobci (pronajímateli) nájemné za dobu delší než tři měsíce.

Odvolání, které podal první žalovaný proti rozsudku soudu prvního stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni (soudu odvolacího) ze dne 24. 8. 2001, č. j. -39, odmítnuto pro opožděnost. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek, proti němuž odvolání směřuje, byl zástupci prvního žalovaného doručen 15. ledna 2001, a že odvolání bylo podáno dne 31. ledna 2001. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání odvolání skončila 30. ledna 2001, bylo odvolání podáno opožděně. Odvolací soud se v rámci posouzení včasnosti odvolání zabýval rozsahem zastoupení prvního žalovaného jeho otcem J. Š.; na základě písemného vyjádření žalovaných a J. Š. ze dne 2. 6. 2001 a protokolárního vyjádření jmenovaného z 18. 7. 2001 dovodil, že první žalovaný udělil svému otci plnou moc pro celé řízení, a že je proto třeba počítat odvolací lhůtu od doručení rozsudku soudu prvního stupně zástupci prvního žalovaného.

V podání, datovaném 11. 10. 2001, podaném osobně u soudu prvního stupně dne 19. 10. 2001, označeném jako „Dovolání“, opatřeném podpisy se jmény obou žalovaných a J. Š., je zpochybňováno rozhodnutí odvolacího soudu námitkou, že první žalovaný udělil svému otci plnou moc „jen pro určité úkony“, a uvádí se v něm, že pokud první žalovaný napsal, že svého otce zmocnil „k jednání celému“, bylo to „chybné“; současně je v podání zpochybňováno rozhodnutí soudu prvního stupně. Oba žalovaní poté - zastoupeni advokátkou, která jim byla ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 2001, č. j. doplnili svoje dovolání; jeho přípustnost opřeli o ustanovení a , a uplatnili v něm především dovolací důvod podle Namítají, že první žalovaný udělil svému otci plnou moc jen pro určité úkony (pro zastupování u soudu), o čemž svědčí i znění jednotlivých plných mocí (ze dne 3. 4. 2000, ze dne 24. 6. 2000 a ze dne 15. 12. 2000). Dovolatelé mají za to, že uvedené plné moci trpí vadou, spočívající v tom, že v nich není obsažen projev vůle obecného zmocněnce v tom smyslu, že uvedené zmocnění přijímá, a uvádějí, že skutečnost, že se jednalo o prostou plnou moc, nemůže být dodatečně změněna prohlášením zmocněnce o tom, že se jednalo o procesní plnou moc. Dovozují, že pokud byl otec žalovaného zmocněn jen k zastupování u jednotlivých soudních jednání, nebyl oprávněn převzít rozsudek soudu prvního stupně, a že tento rozsudek nebyl řádně doručen účastníkům řízení, tj. žalovaným; bylo-li proto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, podepsané prvním žalovaným (nikoli jeho zmocněncem), doručeno tomuto soudu dne 31. 1. 2001, bylo podáno včas, neboť prvnímu žalovanému neběžela odvolací lhůta. Tím (uvádí se v dovolání), že odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání, byla účastníku řízení v průběhu jak řízení před soudem prvního stupně, tak i odvolacím soudem, odňata možnost jednat před soudem. Dovolatelé dále uplatňují dovolací důvod podle a d) ; v této souvislosti namítají, že „v dané věci došlo k nesprávné aplikaci hmotněprávních a procesněprávních předpisů, když odvolání účastníka bylo posouzeno jako nevčasné, ačkoli rozhodnutí, proti kterému odvolání směřovalo, mu nebylo nikdy doručeno“. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to je podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 24. 8. 2001, postupoval odvolací soud ve shodě s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. , podle dosavadních právních předpisů, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno 15. 12. 2000. Nejvyšší soud proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „ “).

Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 2 ) a je podle přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Z ustanovení a 3 vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. K vadám uvedeným v , a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), dovolací soud přihlédne, i když nebyly dovoláním uplatněny.

Vzhledem k tomu, že dovolatelé výslovně namítají vadu upravenou v (jiné vady uvedené v namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají), zabýval se dovolací soud tím, zda řízení namítanou vadou trpí.

Podle je dovolání přípustné (a současně důvodné), jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu citovaného ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud se podává, že namítanou vadou řízení zjevně netrpí. Nejvyšší soud ve shora označených rozhodnutích, jakož i v mnoha dalších rozhodnutích opakovaně uvedl, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že odvolání je opožděné) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42, a usnesení ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997, pod pořadovým číslem 36).

Po obsahové stránce lze však uplatněné dovolací námitky, směřující proti závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, podřadit dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. .ř, který ostatně dovolatelé též uplatňují.

Podle účastník se může dát zastoupit kterýmikoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Zástupci, jejž si účastník zvolí, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony. Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník ( , odst. 2 ).

Podle platí, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že první žalovaný udělil svému otci J. Š. plnou moc datovanou 3. 4. 2000 (č. l. 5 spisu), v níž je uvedeno: „Věc projednání výpovědi z nájmu bytů na den 4. 4. 2000“, plnou moc datovanou 24. 6. 2000 (č. l. 14 spisu), v níž je uvedeno: „Věc: finanční projednání výpovědi z nájmu bytů na den 28. 6. 2000“, a plnou moc datovanou 15. 12. 2000 (č.l . 19 spisu), v níž je uvedeno: „Věc: projednání nájmů z bytů na den 15. 12. 2000“. Zásilka, obsahující rozsudek soudu prvního stupně byla adresována a doručena J. Š. do vlastních rukou dne 15. 1. 2001 (viz doručenku na č. l. 24 verte spisu), podání datované 30. 1. 2001, doručené soudu prvního stupně osobně dne 31. 1. 2001, označené jako „odvolání“ (č. l. 26 spisu), je opatřeno podpisem se jménem prvního žalovaného a se jménem „zástupce jmenovaného“ J. Š. Z obsahu podání, datovaného 2. 6. 2001, opatřeného podpisy se jmény žalovaných a J. Š. (č. l. 36 spisu) vyplývá, že první žalovaný udělil svému otci plnou moc pro celé řízení (uvádí se v něm: „ Já L. Š. prohlašuji, že můj otec J. Š. mě zastupoval po celou dobu jednání u Okresního soudu v Karlových Varech..“, že: “dopis odvolání píše otec…“). Z uvedeného podání současně vyplývá, že jde o odpověď na výzvu soudu prvního stupně (srov. č. l. 35), aby se žalovaní a J. Š. vyjádřili k tomu, zda první žalovaný udělil svému otci plnou moc jen pro určitá jednání nebo pro celé řízení. Spolu s výzvou byl žalovaným i J. Š. doručen přípis Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2001 (viz doručenky na č. l. 35), v němž odvolací soud - s poukazem na údaje uvedené v plné moci ze dne 24. 6. 2000 a z 15. 12. 2000 – udělil soudu prvního stupně pokyn k odstranění pochybností o tom, zda první žalovaný udělil svému otci plnou moc toliko pro zde označená jednání před soudem prvního stupně, nebo plnou moc pro celé řízení, jakož i pokyn, jak je nutno postupovat v případě plné moci pro určité úkony a v případě procesní plné moci. Z protokolu sepsaného u Okresního soudu v Karlových Varech dne 18. 7. 2001 (č. l. 37 spisu) pak vyplývá, že otec žalovaného prohlásil, že mu jeho syn (první žalovaný) udělil plnou moc pro celé řízení, a nikoliv pouze na určitá jednání před soudem prvního stupně.

Vyjádřil-li se tedy první žalovaný a jeho zástupce J. Š. – ke shora specifikované výzvě soudu - výslovně v tom směru, že první žalovaný udělil svému otci plnou moc pro celé řízení („celou dobu jednání“), odvolací soud nepochybil, pokud (ve shodě s tímto vyjádřením) dospěl k závěru, že v dané věci šlo o procesní plnou moc, opravňující zástupce prvního žalovaného i k převzetí rozsudku soudu prvního stupně. Jestliže rozsudek soudu prvního stupně byl doručen zástupci prvního žalovaného dne 15. 1. 2001 a odvolání proti tomuto rozsudku bylo doručeno osobně soudu prvního stupně dne 31. 1. 2001, je správný i závěr odvolacího soudu o opožděně podaném odvolání. Nelze proto dovodit, že by první žalovaný byl zkrácen na svých právech nesprávným postupem soudu.

Pokud dovolatelé namítají, že v plné moci udělené prvním žalovaným není obsažen projev vůle obecného zmocněnce v tom smyslu, že uvedené zmocnění přijímá, je třeba poukázat na to, že plná moc je jednostranným právním úkonem zastoupeného, a je nutno ji odlišovat od dohody o zastoupení jakožto úkonu dvoustranného, pro který není předepsána písemná forma.

Se zřetelem k uvedenému lze učinit závěr, že dovolací důvod podle není dán. Rovněž tak nelze dovodit naplnění dovolacího důvodu podle , když jeho existence je dovozována z nesprávnosti závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli v tomto řízení úspěšní a žalobci (dle obsahu spisu) náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by měl vůči procesně neúspěšným žalovaným právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu