Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 52/10

Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů:

1. P. D.,

2. V. J.,

3. P. K.,

4. P. K.,

5. O. M.,

6. D. Š.

7. M. U. H.,

8. J. W.,

9. Strana zelených, IČ: 00409740, sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov

10. SNK Evropští demokraté, IČ: 70869553, Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 – Nové Město

11. Věci veřejné, IČ: 26599643, se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle,

zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. -166 a spojené s návrhem na zrušení ustanovení věty druhé návětí odst. 1 , o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a novelizací, vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, o vyloučení soudkyně Ústavního soudu Vlasty Formánkové z projednání a rozhodování ústavní stížnosti takto:

Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není vyloučena z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2010 se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze. Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15.-16. října 2010.

Vedlejší účastník řízení – Magistrát hlavního města Prahy – je v řízení před Ústavním soudem zastoupen JUDr. Romanem Felixem, advokátem advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta ( ). Toto rozhodnutí dopadá i na případ projednávané ústavní stížnosti.

Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková předestřela plénu, aby rozhodlo o jejím případném vyloučení jako soudkyně z projednávání a rozhodování v předmětné věci. Uvedla, že důvodem, který by mohl vyvolávat pochybnosti o její nepodjatosti ( ), je skutečnost, že její syn před několika týdny nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o., jejímž členem je i JUDr. Roman Felix, který zastupuje vedlejšího účastníka řízení. Vlasta Formánková prohlásila, že se v této věci osobně být podjatá necítí, ale ve smyslu dikce nutno plénum o těchto skutečnostech informovat, aby rozhodlo, zda „lze mít se zřetelem na [její] poměr k zástupci účastníků pochybnost o [její] nepodjatosti“.

Podle je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle , jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.

Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 – 44; viz též nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.

Současně však platí, že vhledem k postavení Ústavního soudu jako jediného a výlučného orgánu ochrany ústavnosti je nutné ustanovení o vyloučení soudců vykládat velmi úzce. Nelze totiž připustit, aby v důsledku extenzívního výkladu ustanovení o vyloučení soudců došlo či mohlo dojít k situaci odmítnutí spravedlnosti (denegationis iustitiae), tedy k tomu, že věc nebude možné rozhodnout, neboť zde nebudou k rozhodování způsobilí soudci. Uvedené platí zejména, jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, kde na rozdíl od tříčlenných senátů nemá kdo vyloučeného soudce nahradit.

Ústavní soud dospěl k závěru, že soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není na základě uvedených skutečností vyloučena z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. V dané věci rozhoduje patnáctičlenné plénum Ústavního soudu, a nikoli tříčlenný senát, jehož jednoho člena by bylo možné nahradit jiným ze zbývajících dvanácti soudců Ústavního soudu beze změny kvóra a hlasovacích poměrů. Ústavní soud poukazuje na to, že se Vlasta Formánková v dané věci subjektivně být podjatá necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb. Skutečnost, že její rodinný příslušník se před krátkou dobou stal zaměstnancem advokátní kanceláře, v níž jako advokát působí též JUDr. Roman Felix, jenž jako právní profesionál zastupuje vedlejšího účastníka řízení, které se svou povahou blíží abstraktnímu přezkumu obecných otázek ústavnosti voleb a právních norem volby upravujících, není natolik silná, aby mohla v daných poměrech založit důvod pro vyloučení soudkyně Ústavního soudu z rozhodování. Lze v této souvislosti odkázat též na usnesení

sp. zn.

ze dne 12. srpna 2008 a na právní závěry v něm zaujaté.

Proto Ústavní soud rozhodl podle , jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2011

Pavel Rychetský

předseda Ústavního soudu