Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 635/2003

6

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. , byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, za který byl podle § 250 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.

Obviněný tento rozsudek napadl odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. , podal obviněný L. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. P. podáním ze dne 2. 4. 2003 dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 4. 4. 2003.

Dovolání obviněného se výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívá podle dovolatele v tom, že soudy obou stupňů v rozporu se zákonem posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Na podporu svého názoru v obsáhlém odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku rozvedl důkazní situaci v dané trestní věci, poukázal na domnělé vady dokazování, brojil proti způsobu hodnocení důkazů nalézacím soudem a podal vlastní interpretaci provedených důkazů. Argumentaci svého dovolání soustředil výlučně proti skutkovým zjištěním, upozornil na rozpory a protichůdná tvrzení ve výpovědích svědků a vyslovil názor, že vina mu nebyla provedeným dokazováním jednoznačně prokázána. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) postupoval ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu a napadená rozhodnutí zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. řádu příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, ve svém vyjádření učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Dovolatelem uváděné výhrady nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí).

Z vymezení důvodu dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. řádu), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění, což právě obviněný v podaném dovolání činí. Jestliže v úvodu svého mimořádného opravného prostředku dokonce výslovně uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což pak mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku, a dále pak předložil svou verzi předmětného skutkového děje a dovodil, že provedeným dokazováním mu vina nebyla jednoznačně prokázána, vznáší výhrady výlučně proti skutkovým okolnostem, které na daný dovolací důvod nedopadají. Tvrzením, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, s upozorněním na značné rozpory a protichůdná tvrzení ve výpovědích svědků slyšených v rámci provedeného trestního řízení, nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkového zjištění a správnosti hodnocení důkazů. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. J. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová