Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

221 C 23/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Martinou Burešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do částky částka, co do částky částka a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do částky [částka], co do částky [částka] a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce. K uzavření došlo prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost včetně osobních údajů a telefonního čísla, čímž učinil návrh na uzavření. Na telefonní číslo žalovaného byl poté zaslán příjmení, jímž smlouvu elektronicky podepsal. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala tak, že prověřila příjmy žalovaného, který uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, jeho měsíční příjem činí částka a je zaměstnán na dobu neurčitou. Byly jí předloženy výplatní pásky žalovaného za leden a únor 2019, podle nichž čistá mzda činila částka a částka. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že platí částka měsíčně s tím, že je svobodný, nemá nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Žalovaným tvrzené výdaje byly vyšší než částka nezabavitelného minima. Žalobkyně též nahlédla do centrální evidence exekucí, kde žalovaný neměl záznam. Na základě smlouvy o zápůjčce pak žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Jistina i poplatek byly splatné do datum. Žalovaný však neplnil řádně a včas a ke dni podání žaloby uhradil jen částka. Žalobkyně dále žádá zaplacení účelně vynaložených nákladů za pět písemných výzev k úhradě v celkové výši částka, smluvní pokuty za prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný uvedl, že si od žalobkyně půjčil. Smlouvu nepodepisoval, neboť byla uzavřena přes internet. Půjčenou částku obdržel, ale nebyla nijak vysoká. Není si vědom, že by ji nedoplatil. Své poměry dokládal jen kopií občanského průkazu a výplatních pásek. Nic jiného žalobkyně nepožadovala. V té době měl více nesplacených závazků a platil výživné a nájem. V současné době platí za bydlení v podnájmu částka měsíčně a na výživné částka. Splácí ještě na jeden dluh částka měsíčně. Upomínky od žalobkyně neobdržel, byť bydlí tam, kde byly adresovány.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne datum žalobkyně vlastnoručně a žalovaný za pomocí příjmení kódu podepsali smlouvu o zápůjčce, včetně obchodních podmínek (viz str. 3 smlouvy a str. 6 podmínek). Obchodní podmínky v čl. 2 popisují postup při uzavření smlouvy tak, že klient prostřednictvím webových stránek odešle návrh na uzavření smlouvy žalobkyni a posléze jej opatří prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Že si žalovaný od žalobkyně půjčil, je ostatně nesporné.

5. Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši částka převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek částka, obojí do datum. Pro případ prodlení žalovaného byla mj. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a právo žalobkyně žádat náhradu nákladů za písemné upomínky a výzvy k úhradě ve výši částka za každou, do maximálního počtu pěti.

6. Ještě před podpisem smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni byly předloženy výplatní pásky žalovaného za leden a únor 2019, podle kterých žalovaný pobíral čistou mzdu částka a částka. Žalobkyně si též opatřila výpis z centrální evidence exekucí, ve které žalovaný nebyl veden (viz sjetina z nahlédnutí).

7. Dne datum žalobkyně zaslala částku částka na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (viz výpis z účtu). Následně ve dnech 24. 5., 31. 5., 7. 6., 16. 6. a datum žalovanému adresovala celkem dvě upomínky a tři výzvy k úhradě dlužných částek (viz upomínky). Dne datum pak žalovaný žalobkyni uhradil částku částka (viz doklad úhradě).

8. Dne datum (viz podací lístek) žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou žádala úhradu částky částka na základě smlouvy o zápůjčce do tří dnů.

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle věty první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle a násl. . Zápůjčka byla sjednána jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

16. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v centrální evidenci exekucí, bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného. Pokud jde o příjmy, opatřila si toliko výplatní pásky žalovaného a neměla k dispozici ani pracovní smlouvu, která by dosvědčovala, že žalovaný je skutečně zaměstnán na dobu neurčitou, jak tvrdil, a má tedy stálý zdroj příjmů.

17. Výdajová stránka pak zůstala žalobkyní co do objektivních podkladů zcela opomenuta. Žalobkyni nebyly předloženy žádné y jako např. výpisy z účtů žalovaného, (pod) nájemní smlouva, účtenky, faktury za elektřinu, plyn, vodu či topení apod. Tvrzení žalovaného o jeho výdajích jsou přitom jednak naprosto paušální (není jasné, za co konkrétně oněch částka vydá – zda na nájemné, služby, stravu, cestování atd.) a jednak již na první pohled nevěrohodná. Těžko lze věřit tomu, že žalovaný vyžije jen za částka měsíčně, z čehož je schopen zaplatit jak nájemné, tak i běžné výdaje spojené např. se stravováním, dojížděním do práce, či běžnými službami (elektřina, plyn, voda, telefon, internet aj.). Jak navíc žalovaný při jednání uváděl, měl už v té době platit výživné ve výši částka měsíčně a další dluhy (což by např. bylo zřejmé, pokud by si žalobkyně vyžádala výpisy z účtů). Skutečnost, že tvrzené výdaje převyšují částku nezabavitelného minima, nijak nezbavuje žalobkyni povinnosti, aby je s odbornou péčí přezkoumala.

18. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný byl schopen uhradit zápůjčku, která spolu s poplatkem činila celkem částka. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

19. Žalobkyně tak neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k řádnému posouzení úvěruschopnosti, v důsledku čehož nebylo prokázáno, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému i tak poskytla, je daná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatku, smluvní pokutě a náhradě účelně vynaložených nákladů za upomínky a výzvy.

20. Žalobkyně nicméně žalovanému poskytla částku částka (jistina), kterou byl žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Z této částky žalovaný vrátil pouze částka, nadále je tedy povinen zaplatit žalobkyni částka, které představují bezdůvodné obohacení ( a ) na jeho straně. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně výzvou ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů, tj. do datum. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částka spolu se zákonným úrokem s prodlení. Lhůta k plnění se opírá o

21. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky žalobkyně se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

22. Třetí výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s  Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši proti méně úspěšné žalobkyni. Práva na náhradu nákladů řízení se však vzdal. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši částka, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k  , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s  a odst. 6 větou první tohoto zákona, neboť již začal jednat o věci samé. Lhůta k plnění je stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.