Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 19/2020
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Co do úroku ve výši 37,3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 10 % ročně, dále co do úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, co do úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 1,75 % ročně a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy by úrok dosáhl částky částka se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Co do úroku ve výši 37,3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se řízení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, dále co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 1,75 % ročně a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy by úrok dosáhl částky [částka] se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi účastníky byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši částka. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 101,79 % ročně v 36 měsíčních splátkách po částka, což nesplnil, když v důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný dluží žalobkyni nesplacenou tzv. novou jistinu ve výši částka, náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného ve výši částka dle bodu 6.2 smlouvy, smluvní pokutu ve výši částka. Příslušenství pohledávky představuje smluvní úrok z původní nezaplacené jistiny ve výši 72,3 % ročně z částky částka a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V řízení bylo dne datum a dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.
4. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvního úroku. Soud proto k částečnému zpětvzetí žaloby řízení zastavil podle § 96 odst. 2 ,3 o.s.ř. tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, když žalovaný proti částečnému zpětvzetí žaloby žádné námitky nevznesl.
5. Z žalobních tvrzení žalobkyně, včetně doplnění žaloby ze dne datum, k výzvě soudu, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, zejména výdaje jeho běžného rozpočtu, žalobkyní před poskytnutím úvěru, bylo prokázáno, že žalobkyně prověřovala žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících (exekuce, insolvenční řízení) a především vyházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, přičemž vycházela z obecné premisy práva, že žalovaný jedná poctivě a uvádí pravdivé údaje. V tomto směru žalobkyně zdůraznila, že povinnost poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žalovaného nelze vykládat extenzívně, ale s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne datum v tom směru, aby bylo ověřeno, že dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr zaplatit. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , dle něhož je při posouzení splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr třeba vyjít z toho, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, žadatelem sdělené údaje jsou podkladem pro následné prověřování, přičemž nelze pominout výši požadovaného úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je postupovat v procesu přiměřeně obezřetně. Jestliže žalovaný žalobkyni ke svým výdajům uvedl, že žije ve vlastním bydlení s měsíčními výdaji celkem částka, neměla žalobkyně důvod mu nevěřit. Z opatrnosti však při posouzení jeho úvěruschopnosti na výdajové straně počítala z částkou vyšší, a to odpovídající zákonem danému životnímu minimu ve výši částka. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá u ní žádný jiný závazek. Příjmy žalované ověřila jeho výplatními páskami, pracovní smlouvou a předložením výpisu z účtu, jímž pouze ověřovala, že žalovaný má veden bankovní účet. Žalobkyně tak uzavírá, že v projednávaném případě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zcela dostatečně v souladu se zákonem.
6. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, identifikovaným rodným číslem a adresou bydliště ve spojení s předsmluvními informacemi bylo shledáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, kdy žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných splátek včetně úroku z úvěru ve výši 101,79 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Z pracovní smlouvy žalovaného, včetně jejích dodatků z roku 1998 a 2002, dále výplatních pásek žalovaného za červen a červenec 2019, dále z fotokopie občanského průkazu žalovaného předložené žalobkyní a fotografie záhlaví výpisu z účtu žalovaného vedeného u banky, jako i z vyplněného formuláře žalobkyně„ hodnocení klienta“ podepsaného žalovaným dne datum bylo shledáno, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně získala od žalovaného informace o tom, že je ženatý, že je zaměstnán s místem výkonu práce v obec jako řidič nákladního automobilu pro stavební společnost právnická osoba, divize stavebních materiálů, s průměrným příjmem ve výši částka měsíčně čistého. Tyto žalovaným sdělené informace žalobkyně ověřovala předně uvedenými listinami předloženými žalovaný. Dále žalovaný vůči žalobkyni prohlásil, že žije sám, žádné vyživovací povinnosti nemá, náklady na bydlení v neupřesněném typu bydlení má ve výši částka měsíčně, výdaje spojené s dopravou, kurzy, zálibami apod. žádné nemá. Ve spojení s tvrzeními žalobkyně, proto z karty hodnocení klienta má soud za zjištěné, že při těchto žalovaným podaných výdajích, žalobkyně vyšla z výdajů žalovaného na osobu ve výši životního minima částka, takto určené výdaje spolu s náklady na bydlení navýšila o částka. K ověření věrohodnosti tvrzených výdajů, zejména nákladů na bydlení, na cestovné do zaměstnání, když z předložených listin se podává, že žalovaný pracuje v obec, bydlí v obec, si žádné listin y od žalovaného nevyžádala, neboť žalobkyně vyšla z obecného právního předpokladu poctivého jednání v právních vztazích, a tedy pravdivosti vyjádření žalovaného.
7. Z dokladu banky o vyplacení úvěru ve spojení s fotografií záhlaví účtu žalovaného bylo doloženo, že žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši částka na jeho účet č.ú. 0 bankovní účet dne datum. Z přehledu předpisů a plateb ke smlouvě o úvěru (karty klienta) bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku částka. Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzvy k zaplacení ze dne datum nemá soud bez dalšího za zjištěnou výzvu žalovanému k zaplacení dlužné částky, když oznámení samo o sobě bez důkazu prokazujícího jeho doručení do dispoziční sféry žalovaného neprokazuje, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.
8. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou danou k poštovní přepravě na jeho adresu dne datum.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 . zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
11. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dáel jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V již žalobkyní zmíněném nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne datum se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona číslo obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus jméno příjmení a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady číslo a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
17. Z rozsudku SDEU ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne datum CA Consumer Finance, C číslo a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice číslo ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 číslo ze dne datum tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
18. Jestliže žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , dle něhož poskytovatelé vycházejí při posouzení úvěruschopnosti z informací od klienta, aniž by z uvedeného rozhodnutí plynul závěr o povinnosti informace ověřovat, tak soud konstatuje, že jmenované rozhodnutí není pro posouzení obsahu povinnosti žalobkyně dle § 86 na rozdíl od shora uváděné judikatury přiléhavé, neboť Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí posuzoval naplnění skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 , 4 trestního zákoníku , kterého se obžalovaný dopustil uvedením nepravdivých informací o svých dluzích, aby vylákal poskytnutí úvěru, tedy Nejvyšší soud se pustil do výkladu ustanovení § 86 zsu jen z pozice popisu společenských následků porušení obecné povinnosti poctivého jednání klienta. Oproti tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu výslovně interpretují ustanovení § 9 szsu (jak shora uvedeno s obsahově totožnou úpravou jako § 86 zsu), tedy výkladem v rámci zákona upřesňují povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost klienta. Soud se proto jejich judikatorních závěrů přidržel i v posuzovaném případě.
19. V souzeném případě žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně posuzovala příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, avšak dle názoru soudu prakticky při posouzení úvěruschopnosti ignorovala výdaje žalovaného, když se spokojila se zcela nereálným údajem o nákladech bydlení ve výši částka, aniž by si takto na první pohled vzhledem k reálným obvyklým nákladům bydlení, nechala žalovaným uvedenou částku doložit. V rozporu s poznatky plynoucími z předložených pracovních smluv žalobkyně také neověřovala sdělení žalovaného, že nemá žádné výdaje nejenom na sportovní, kulturní a společenské vyžití, služby elektronických komunikací (které žalovaný zjevně využíval, když předložil telefon, uvedl na sebe telefonický kontakt, e-mailovou adresu), alkoholické nápoje, ale ani na cestovné, ač do zaměstnání dojížděl. Při nákladech na stravu, ošacení, hygienu, lékařskou péči, apod. vyšla z částky životního a existenčního minima stanoveného zákonem ve výši částka pro úroveň umožňující prosté přežití, když si z„ opatrnosti“ připočetla částku částka. Pokud se žalobkyně spokojila se závěrem, že žalovaný si na jakékoliv své potřeby vystačí s částkou částka denně, aniž by si pravdivost tohoto údaje jakkoliv ověřila, nepostupovala dle soudu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, která spočívá ve zhodnocení nejenom vůle úvěr splácet, ale především reálné schopnosti jej splatit. Nelze opominout, že smlouvou na sebe žalovaný přebíral závazek uhradit celkem částku částka během tří let. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
20. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z účtu žalobkyně a přehled plateb od žalovaného prokazují, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno částka, z čehož vrátil částka dostalo se žalovanému na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši částka. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v této částce, co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná pro absenci právního titulu zamítnuta.
21. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Upomínka z datum ve spojení s poštovním podacím archem a s přihlédnutím k obvyklé době doručování prostřednictvím České pošty s.p., a § 573 občanského zákoníku prokazují, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu až v předžalobní upomínce doručené do jeho dispozice dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum ve výši zákonné úrokové sazby Co do zbytku nároku na úrok z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.