Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3326/10

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Václavem Knotkem, advokátem se sídlem V Závětří 4, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 28 Co 414/2010, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 26 C 292/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 24. 11. 2010 ústavní stížnost stěžovatele.

Ústavní stížnost stěžovatele však nesplňovala zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť stěžovatel např. nebyl zastoupen advokátem ( ).

Stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010 (doručeným mu dne 3. 12. 2010) vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 20 dnů. V podrobném poučení bylo stěžovateli mimo jiné vysvětleno, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, že sama ústavní stížnost musí být advokátem sepsána a že Ústavní soud sám není oprávněn sám určit zástupce z řad advokátů. Stěžovateli bylo též sděleno, že neodstraní-li vady ústavní stížnosti v určené lhůtě, bude Ústavní soud nucen jeho návrh odmítnout.

Lhůta stěžovateli poskytnutá však uplynula marně. Ani do dnešního dne stěžovatel nedostatky svého podání neodstranil.

Dne 23. 12. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena žádost advokáta stěžovatele, jíž požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti na dobu dvou měsíců.

K jejímu prodloužení však Ústavní soud důvod neshledal.

Stěžovatel P. C. byl v předcházejících řízeních jím vyvolaných opakovaně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen (srov. např. řízení pod

sp. zn.

,

).

Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým. Právní předpisy (tedy i ) je třeba interpretovat a aplikovat tak, aby se zabránilo jejich zneužívání.

Z uvedeného plyne, že Ústavní soud by byl mohl opodstatněně odmítnout ústavní stížnost v intencích ustanovení , aniž by byl stěžovatele k odstranění vad vůbec vyzýval. Nicméně, Ústavní soud projevil jistou dobrou vůli a poskytl stěžovateli - jak již bylo uvedeno - lhůtu 20 dnů k odstranění vad ústavní stížnosti.

Vzdor tomu však stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil, a to nejen ve stanovené lhůtě, leč ani do dnešního dne. Tedy lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti byla stěžovateli Ústavním soudem navíc fakticky prodloužena, a to dokonce o relativně dlouhých 30 dnů, neboť jeho ústavní stížnost nebyla odmítnuta ihned po marném uplynutí lhůty stanovené.

Ústavní soud proto rozhodl v intencích ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. ledna 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj