Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 290/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. října 2001, čj. -146, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. ledna 2001, čj. -114, ve výroku I., kterým byl zamítnut „návrh žalobce, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit pozemek parcelní číslo 1151/5 o výměře 767 m2 v k. ú. P. a tento uvést do původního stavu“, ve výroku II., kterým byl zamítnut „návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost provést zaměření pozemku parcelní číslo 1151/5 o výměře 767 m2 v k. ú. P.“ a ve výrocích III. a IV., kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Těmto rozhodnutím předcházel rozsudek soudu prvního stupně z 21. 5. 1999, č. j. -58, který odvolací soud usnesením z 30. 9. 1999, č. j. -85, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání a pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na po novele provedené (dále jen „ “). Uplatňuje dovolací důvod podle a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, když soud navíc náležitě nezjistil skutkový stav. Namítá, že ač odvolací soud zastává názor, že parcela č. 1151/5 o výměře 767 m2 reálně neexistovala ani neexistuje, vydal Okresní úřad - okresní pozemkový úřad - v P. rozhodnutí č. j. PÚ – 205/565/92 o obnově vlastnických práv jeho matky M. R. kromě jiného k tomuto pozemku, toto rozhodnutí je od 2. 8. 1996 v právní moci a je vykonatelné. Toto rozhodnutí dokládá reálnou existenci sporného pozemku a navíc zakládá překážku věci rozhodnuté. Irelevantními jsou tudíž jakékoliv spekulace jak ohledně zmíněného rozhodnutí, tak ohledně existence předmětné parcely. Tato existence, a tedy i vlastnické právo žalobce, je garantována v d. Plyne i z údaje v katastru nemovitostí, kde je pozemek zapsán na listu vlastnictví č. 2589 u Katastrálního úřadu v P. Má proto právo dožadovat se toho, aby žalovaná pozemek vyklidila. Navíc připomíná závěr znaleckého posudku Ing. Z. K. ze 4. 1. 1999, z něhož plyne, že dovolatel je vlastníkem dílu 1 pozemku č.kat. 1152/2 (v KN část pozemku p. č. 1151/5) o výměře 767 m2 – zahrada, ležícího v katastrálním území P., nacházejícího se uvnitř oploceného areálu žalované společnosti. Uzavírá, že odvolacím soudem byl krácen na svých právech, neboť mu byla odepřena možnost před ním jednat, neboť odvolací soud odmítl všechny jeho návrhy na doplnění dokazování, které v podrobnostech dále specifikuje. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v 237 odst. 1 písm. b), c) .

Podle odst. l písm. b) , o který dovolatel přípustnost dovolání opírá, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Pokud jde o možnost přípustnosti podle posledně citovaného ustanovení, pak právním názorem soudu v tomto ustanovení uvedeným se rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. Právním názorem soudu nejsou pokyny k doplnění důkazního řízení, popř. odstranění nedostatků týkajících se dokazování, jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro neúplnost skutkových zjištění. Z toho vyplývá, že mezi pozdějším rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem soudu, který předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor měl za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu viz rozhodnutí publikované pod č. C 160 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vdávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 2). Předpoklad přípustnosti dovolání podle není v dané věci naplněn, neboť zrušující usnesení odvolacího soudu neobsahuje žádný závazný právní názor odvolacího soudu, ale jen pokyn soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda předmětná parcela existuje, zda ji lze identifikovat a v kladném případě aby zvážil možnost jejího vydržení.

Dovolání není přípustné ani podle , podle kterého 1) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání protože nebylo shledáno přípustným podle , nemusí být odůvodněno ( ), a proto se touto otázkou dovolací soud nadále nezabývá.

Z uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto [ ve spojení s ]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. června 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu