Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 45/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-73

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně C. F. s.r.o., zastoupené JUDr. J. R., advokátem, proti žalované A. P., podnikatelce, s místem podnikání v K., zastoupené Mgr. K. S., advokátem, o zaplacení 178.328,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2002, č.j. -50, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 11. prosince 2001, č.j. -35, kterým Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, zamítl žalobu na zaplacení částky 178.328,- Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud po vyhodnocení procesního postupu soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky uvedené v (dále též jen „“) k projednání věci samé bez nařízení jednání, neboť není z obsahu spisu zřejmé, zda se účastníci práva na účasti projednání věci vzdali, či zda souhlasili, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Výzvy, kterými soud prvního stupně vyzval na straně jedné žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a k označení dalších důkazů a žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, a na straně druhé oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, označil za protikladné. Jestliže soud prvního stupně považoval za nutné žalobu doplnit a aby se k ní žalovaná vyjádřila, čímž dal najevo, že jde o věc po skutkové či právní stránce složitější a vyžadující kvalifikovanou přípravu jednání, nemůže současně dospět k závěru, že výsledky přípravy jednání umožňují ve věci rozhodnout právně významné skutečnosti mezi účastníky sporné pouze na základě dosud předložených listin. Pokud pak na základě takovýchto rozporných výzev účastníci reagují neadekvátně nebo nereagují vůbec, nelze učinit kvalifikovaný závěr, že účastníci souhlasí s takovým postupem soudu prvního stupně, že ve věci bude rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě dosud předložených listinných důkazů. Proto pokud soud prvního stupně s odkazem na ustanovení a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, zatížil řízení vážnou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterou nelze odstranit v průběhu odvolacího řízení. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně s odkazem na ustanovení a dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že ho podala z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedla, že její nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu je dán nesprávným posouzením obsahu usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. července 2001, jímž bylo žalovaná dle vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila s důsledky uvedenými v Ta však na tuto výzvu nereagovala, v důsledku čehož měl soud prvního stupně rozhodnout s odkazem na rozsudkem pro uznání, kterým měl žalované uložit zaplatit žalobkyni žalovanou částku, což však neučinil. Uvedený nesprávný postup soudu prvního stupně zakládá podle dovolatelky důvodné pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu JUDr. J. R., a proto svým dalším samostatným podáním ze dne 13. září 2002 vznesla námitku podjatosti uvedené soudkyně.

Podle dovolatelky odvolací soud právně pochybil, pokud dovodil, že nebyly splněny podmínky dle , za nichž by soud prvního stupně mohl rozhodovat bez nařízeného jednání K jejich naplnění podle jejího názoru došlo ve smyslu tím, že se účastníci řízení k usnesení soudu nevyjádřili, z čehož soud prvního stupně dovodil souhlas s nenařizováním jednání.

I pokud by dovolací soud dospěl k názoru, že podmínky uvedené v nebyly splněny, měl by přesto podle dovolatelky napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s vyslovením právního názoru, aby postupoval procesně podle důsledků jeho výzvy ze dne 26. července 2001, tj. podle

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém ho zaváže shora uvedeným právním názorem k vydání rozsudku pro uznání, kterým bude žalobě vyhověno v plném rozsahu.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , , a

Ustanovení , , a a odst. 2 a 3 zakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu, případně měnícímu usnesení odvolacího soudu. O takový případ však v posuzované věci nejde, neboť dovoláním napadené usnesení je rozhodnutím zrušujícím.

Dovolání pak není přípustné ani podle , neboť toto ustanovení připouští dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. O takovou situaci však v posuzované věci nejde, neboť odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.

Dovolatelkou tvrzenou vadou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť k takové vadě by mohlo být podle , věty druhé přihlédnuto, jen kdyby bylo dovolání přípustné.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (, věta prvá ), podle , věty prvé a odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. května 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu