Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 402/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ve výroku tohoto rozsudku uvedeným. Za to byl podle § 155 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. , bylo odvolání obviněného, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní hodnocení skutku uvedeného pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný v tom, že při hodnocení důkazů soud nepostupoval objektivně a nestranně, jednoznačně preferoval svědectví policistů a nebral v úvahu výpovědi obviněného a jeho manželky. Soud také neprovedl důkazy navrhované obhajobou, které mohly přispět k objektivizaci zákroku policie a k nestrannému hodnocení důkazů. Namítá rovněž, že i mezi výpověďmi policistů jsou rozpory a nevyjasněné skutečnosti, které nebyly soudy nestranně posouzeny a vyhodnoceny. Nesprávné právní posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný v tom, že při hodnocení důkazů soud rozhodl v jeho neprospěch na základě jednostranné výpovědi poškozeného, přičemž poukazuje v podrobnostech na výpovědi dalších svědků, které podle jeho názoru zpochybňují možnost vzniku zranění poškozeného v dané době v předmětném bytě. Jednostranným posuzováním důkazů, že tak nebyl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti a byly porušeny zásady presumpce neviny a volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 2 a 6 tr. ř. Obviněný soudům obou stupňů také vytýká, že se zejména ohledně výroku o vině pod bodem 2) dostatečně nezabývaly naplněním subjektivní stránky trestného činu a rozhodly v jeho neprospěch pouze na základě nevěrohodných výpovědí poškozeného. Pokud by však při hodnocení výpovědí postupovaly objektivně, respektovaly zásadu presumpce neviny a v pochybnostech rozhodly v jeho prospěch, nemohly dospět k závěru o existenci zavinění z hlediska jeho trestní odpovědnosti. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že bylo sice formálně podáno z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti ale námitky směřují proti správnosti hodnocení důkazů a tím proti soudem učiněným skutkovým zjištěním. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy namítat, že soudem zjištěný skutek nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu jímž byl obviněný uznán vinným a jedná se o trestný čin jiný nebo daný skutek není vůbec trestným činem. Nelze proto namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, že soud nesprávně hodnotil důkazy, neprovedl navržené důkazy, že vycházel z výpovědi poškozeného a nikoli obviněného, atp. Skutek, tak jak byl soudy zjištěn, je v dovolacím řízení nenapadnutelný a dovolací soud jej posuzuje pouze z hlediska, zda daná skutková zjištění naplňují všechny znaky daného trestného činu. Směřují-li námitky dovolatele nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti správnosti skutkových zjištění samotných, jde o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Tak je tomu i v tomto případě. Obviněný sice formálně uplatnil způsobilý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky ale v celém rozsahu napadají výhradně hodnocení důkazů soudem, neprovedení navržených důkazů, věrohodnost jednotlivých výpovědí a tím, v konečném důsledku zpochybňují správnost zjištěného skutkového stavu. To platí i o námitce o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, kde není namítáno, že daná skutková zjištění neumožňují závěr o zavinění obviněného ale, že o zavinění bylo rozhodnuto na základě nevěrohodných výpovědí a nesprávného hodnocení důkazů. Jinými slovy, pokud by soudy vycházely nikoli z výpovědi poškozeného, ale z výpovědi obviněného a jinak hodnotily důkazy, nemohly by dospět k závěru o existenci zavinění, ani k závěru o trestní odpovědnosti obviněného. Takovéto námitky ale uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.

Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš