Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 207/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. května 2000, č. j. -63, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným vyklidit – „poté, co jim bude opatřeno přístřeší v S. nebo v některé obci vzdálené od S. nejvýše 10 km“ – „byt čp. 15 v S. spolu s hospodářskou stavbou na stavební parcele číslo 14/8 v katastrálním území S.“ (dále jen „předmětný byt a hospodářská stavba“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. března 2001, č. j. -85, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a nevyhověl žalobcově návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud české republiky rozsudkem ze dne 30. července 2001, č. j. -113, zrušil citované rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 17. ledna 2002, č. j. -48, zamítl žalobu na vyklizení předmětného bytu a hospodářské stavby a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolaní žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 25. září 2002, č. j. -86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem označeným jako I. uložil žalovaným povinnost vyklidit předmětný byt a hospodářskou stavbu do jednoho roku od právní moci rozsudku a výrokem označeným jako II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti části jeho výroku I. o lhůtě k vyklizení a proti výroku II. o nákladech řízení, podal žalobce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “). Navrhl, aby dovolací soud – v napadených výrocích – zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu – v tomto rozsahu – vrátil k dalšímu řízení.

Podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 22. ledna 2003, vzal žalobce dovolání proti části výroku I. napadeného rozsudku o lhůtě k vyklizení zpět se zdůvodněním, že žalovaní předmětný byt a hospodářskou stavbu dne 17. ledna 2003 vyklidili. Současně v citovaném podání uvedl, že dovolání „nadále směřuje pouze do výroku č. II. rozsudku odvolacího soudu, tj. do výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání – proti výroku II. napadeného rozsudku o nákladech řízení – bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Pro posouzení přípustnosti dovolání, jehož rozsahem je dovolací soud ve smyslu a odst. 3 věty první vázán, je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, označenému v napadeném rozsudku jako II. Ve výrokové části rozsudku (srovnej ustanovení , které ve spojení s ustanovením platí i pro řízení odvolací) soud vysloví obsah rozhodnutí ve věci samé a rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení ( ve spojení s ). To však nic nemění na tom, že rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení ( ve spojení s ), byť jako takové je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí, v daném případě součástí rozsudku odvolacího soudu. Navíc výrok týkající se náhrady nákladů odvolacího řízení není výrokem potvrzujícím či měnícím rozsudek soudu prvního stupně, neboť až v odvolacím řízení mohlo být – logicky vzato – rozhodováno o jeho nákladech (o těchto nákladech bylo tedy rozhodováno „nově“ až v odvolacím řízení).

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným výrokem o nákladech řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě byl věcí samou nárok na vyklizení bytu a hospodářské stavby a proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve věci samé, tj. proti výroku, který byl v rozsudku odvolacího soudu označen jako I., dovolání – po zohlednění zpětvzetí dovolání proti části výroku I. o lhůtě k vyklizení – nesměřuje. Pro úplnost zbývá dodat, že vezme-li dovolatel, jako v projednávané věci, dovolání zpět jen zčásti, nepřichází v úvahu částečné zastavení dovolacího řízení. Dovolací soud toto částečné zpětvzetí vezme pouze na vědomí, avšak o takovém procesním úkonu dovolatele – na rozdíl od soudu prvního stupně (srov. ), resp. soudu odvolacího (srov. ) – nerozhoduje. Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( srov. , , ). Přitom vady uvedené v , a b/ a , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud bez jednání ( věta prvá ) dovolání podle ustanovení a odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. května 2003

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu