Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 355/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. , byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pro který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému Ing. J. D., bytem P., K. 2411/161, škodu ve výši 5 260,60 Kč.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný takto kvalifikovaného trestného jednání dopustil tím, že v době kolem 19.00 hod. dne 12. 2. 1999 v blízkosti domu č. 107 v obci M., okr. P., úmyslně utrhl zpětné zrcátko levých předních dveří zde stojícího osobního motorového vozidla zn. Nissan Micra, majitele poškozeného Ing. J. D., čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 5 260,60 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej podle § 257 odst. 1, § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 3 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů. Opis rozsudku byl doručen obviněnému dne 21. 12. 2002, jeho obhájci dne 16. 12. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství pro Prahu – východ dne 13. 12. 2002.

Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 21. 2. 2003 dovolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že k chybám trestního řízení došlo již v přípravném řízení, kdy ze strany policie ani státního zástupce nebylo přihlédnuto k dlouhotrvajícím sporům s poškozeným. V řízení před soudem mu pak nebylo umožněno prověření pravdivosti poškozeným uváděných skutečností, nebylo vůbec zkoumáno, jak došlo k poškození zrcátka a zda to byl on, o koho se poškodilo nebo zda k prvotnímu poškození došlo o sloup u silnice. S touto eventualitou se soudy nevypořádaly, nýbrž bez bližšího odůvodnění vycházely pouze z výpovědí poškozeného a svědkyně D. Nevypořádaly se také s rozpory jejich výpovědí s výpovědí údajné svědkyně P. Důkazem, že se skutek vůbec nestal je pak skutečnost, že na vozidle se nenašlo žádné poškození karoserie. Dále se pak nevypořádaly s obsahem jím předložené lékařské zprávy o odření levého bérce, způsobeného najížděním vozidla poškozeného. Na druhou stranu považovaly za normální, že poškozený měl okamžitě po skutku v autě připraven v pohotovostní poloze fotoaparát, kterým jej měl ihned fotit. Závěr soudů tak neodpovídá objektivní skutečnosti, z tohoto nesprávného pochopení celého děje skutku pak nemohly provést ani správné právní hodnocení celého případu. Tímto postupem byla podle jeho názoru porušena zásada objektivní pravdy, vyžadující k rozhodnutí o vině a trestu jednoznačná zjištění a bezpečně prokázaná fakta. Souhrn důkazů zde totiž netvoří žádnou logickou a ucelenou soustavu a bylo tak na místě učinit závěr, že se předmětný skutek nestal. Pokud pak soud považoval provedení důkazů za ukončené, měl v pochybnostech rozhodnout v jeho prospěch. V podrobnostech dovolatel odkázal na jím zpracované odvolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.

K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s rozsahem provedeného dokazování, s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutku a zejména pak okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch