Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 102/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 500 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 10. 2020 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaná uzavřela se společností právnická osoba IČO smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba a současně zajistit přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. právnická osoba zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobcem. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že v rozporu s čl. 5 a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek neplatila řádně cenu za pronajaté zařízení uvedené níže. Vzhledem k uvedenému v souladu s ust. § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích v rozhodném znění čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek předchůdce žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu za poskytnuté služby a k vrácení zařízení. Dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže žalovaná nevrátí zařízení ve lhůtě uvedené v odstavci 7.4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byl předchůdce žalobkyně oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil předchůdci žalobkyně zařízení, která mu byla zapůjčena za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a jehož převzetí žalovaný potvrdil na zakázkovém listu, a to anonymizováno 7 slov: příjmení: anonymizováno) a právnická osoba anonymizováno 5 slov: číslo příjmení), vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4.000 Kč. Žalované byla dále vystavena faktura číslo splatná dne datum a znějící na 500 Kč za provedené odpojení. Hodnota pohledávky tedy činí 4 500 Kč. Uvedenou částku žalovaná neuhradila ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně. Uvedené dlužné částky žalovaná žalobkyni přes upomínku neuhradil.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce již v podané žalobě projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má pravomoc ve věci rozhodovat. Předmětem tohoto sporu je nedoplatek na nájemném a smluvní pokuta spojená s nevrácením zařízení. Nejedná se tak o cenu za poskytované služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb.
5. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo z datum, ceníku služeb právnická osoba, zakázkového listu, výzvy k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení včetně kopie podacího archu odeslané výzvy, dopisu ze dne 20.6.2018 a předžalobní upomínky ze dne 12. 5. 2020 a daňového dokladu číslo vzal soud v daném případě za prokázané, že mezi společností právnická osoba IČO a žalovaným byla dne datum platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, kdy v rámci daného závazkového vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel a společností právnická osoba IČO jako podnikatel, jednalo se tedy ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku , v rozhodném znění, o smlouvu spotřebitelskou. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy předchůdce žalobkyně zapůjčil žalovanému 2 zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to anonymizováno 7 slov: příjmení: anonymizováno) a právnická osoba anonymizováno 5 slov: číslo příjmení). Převzetí uvedených zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne datum. Žalovaná řádně neplatila cenu za poskytované služby včetně ceny za pronajaté zařízení (nájemného). Z tohoto důvodu společnost právnická osoba jednostranně odstoupila od předmětné smlouvy dopisem ze dne 20. 6. 2018. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byla žalovaná povinna v souladu s čl. 7 všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy vrátit předchůdci žalobkyně dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl společnost i právnická osoba nárok za nevrácená zařízení žalovaným, a to na úhradu jednorázové smluvní pokuty, dle sazebníku žalobkyně, v daném případě v částce 4 000 Kč (2 000 Kč za jedno zařízení) a nárok na zaplacení poplatku za odpojení ve výši 500 Kč Smluvní pokuta byla přitom v rámci všeobecných obchodních podmínek mezi účastníky sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Ke změně v osobě věřitele došlo ke dni 1. 4. 2020 tím, že společnost právnická osoba zanikla fúzí sloučením se žalobcem (viz výpis z obchodního rejstříku).
6. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.
7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
8. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. , na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit za úplatu žalovanému užívání koncového zařízení specifikovaného shora a žalovaný se zavázal hradit za toto užívání nájemné. Žalovaná svoji povinnost vyplývající ze smlouvy porušila, když dohodnuté nájemné nehradila. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalované v případě porušení jeho smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaný dosud předchůdci žalobkyně nevrátil předmětná zařízení v rozporu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč za obě nevrácená zařízení. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedla. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaná dosud nevrátila předmětná zařízení, která předchůdce žalobkyně poskytuje svým zákazníkům jako předmět nájmu, fakticky připravila předchůdce žalobkyně o možný další příjem z nájmu za nevrácená zařízení jiným osobám. Dále soud pro úplnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 dle kterého platí, že„ ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnosti, není dle § 1 odst. 2 o. z. zakázáno a je tedy přípustné………….“; „………..zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem…..“ Současně je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni též paušalizované náklady spojené se zasílanými upomínkami a odpojením zařízení a službami servisního technika dle Ceníku předchůdce žalobkyně ve výši 500 Kč. Soud tedy s ohledem na shora řečené žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal povinnostmi uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 174 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalované z tohoto rozsudku, soud rozhodoval podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil jí jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší. obec plnění nákladů řízení pak bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.