Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 936/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud odmítl jako opožděné ( ) odvolání prvního povinného proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí odstraněním plotu z pozemku oprávněných. Podle doručenky založené ve spisu, uvedl odvolací soud, bylo usnesení povinným doručeno do vlastních rukou ( ) dne 14.1.2000, pročež patnáctidenní lhůta podle uplynula předtím, než odvolání bylo podáno (na poště 2.2.2000).

První povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť usnesení soudu prvního stupně - z důvodu jeho nepřítomnosti v místě bydliště - převzala dne 14.1.2000 namísto něho jeho manželka, druhá povinná.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „“).

Dovolání je podle přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty, stanovené v Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, zahrnuje logicky i zjištění, že bylo účastníku doručeno řádně; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které bylo doručováno. Posouzení, zda v konkrétním případě byla vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování) a z výsledku šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné.

Nesouhlas s výsledky šetření o skutkových okolnostech doručení (nejde-li o dovolací důvod podle ) je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacího důvodu ve smyslu , podle kterého lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle k takové vadě přihlíží dovolací soud i z úřední povinnosti.

Podle ustanovení je třeba do vlastních rukou doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu; zásadou je osobní převzetí zásilky adresátem, jemuž na roveň je postaveno doručení podle , za podmínek zde stanovených.

Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, která osvědčuje doručení zásilky určené do vlastních rukou adresátovi, stanovila (do 30.6.2000) v souladu s ustanovením , ve znění , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád).

Podle § 37 odst. 8, věty druhé, poštovního řádu vydá pošta zapsané zásilky příjemci jen tehdy, stvrdí-li jejich převzetí na dodacím dokladu a u zásilek s doručenkou i na doručence. Podle § 42 odst. l tak příjemce učiní podpisem a datem, a totéž platí i podle přílohy č. 5 poštovního řádu, jež stanoví odlišné podmínky pro podávání úředních písemností s doručenkou, které podle zvláštního předpisu odesílají soudy a další orgány; i zde je stanoveno - pro doručování úředních písemností s modrým pruhem (viz body 17 až 20) - že je pošta vydá jen adresátu zásilky.

Doručenka jeu, jež má povahuy veřejné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 127/1998 v časopise Soudní judikatura), jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). Uvedený důsledek lze spojovat jen s doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje poštovní řád, tj. - v daném případě - datum převzetí a podpis adresáta, a tyto podmínky byly v daném případě splněny.

V takovém případě učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení , a přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž je třeba nařizovat jednání ( ).

Odvolací soud měl k dispozici spis, z jehož obsahu vyplývalo, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zasláno prvnímu povinnému do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu jeho bydliště. Návěští doručenky potvrzuje, že adresát (první povinný) ačkoliv se v místě bydliště zdržoval, nebyl při prvním pokusu o doručení dne 13.1.2000 zastižen, proto mu byla zanechána v odevzdacím místě příslušná výzva (o dalším pokusu o doručení); doručenka pak obsahuje potvrzení o převzetí dne 14.1.2000 a v předtištěné rubrice pro „podpis“ (toho, kdo zásilku převzal) je podpis (zjevně odlišný od podpisu manželky povinného na jiné doručence) uveden.

Jestliže za těchto okolností odvolací soud určil den doručení dnem 14.1.2000, je jeho závěr s uvedenými údaji v souladu.

Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejnéy, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal.

Zmíněné možnosti vyvrátit předpoklady, na nichž tento závěr spočívá, jsou specificky limitovány zvláštními znaky toho přezkumu, jež představuje přezkum dovolací.

Šetření o podmínkách doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, které se činí ze spisu resp. z doručenky, není dokazováním (doručenkou se neprovádí důkaz, nenařizuje se jednání atd.), s dokazováním však má společné to, že na jeho základě soud dospívá k určitým zjištěním, jež mají povahu zjištění skutkových. Proto je přiléhavé, aby jejich přezkum nepřekračoval rámec (a není ani jiný samostatný důvod opaku), který je skutkovému přezkumu v dovolacím řízení vlastní.

Neúplnost nebo nesprávnost tohoto šetření lze tedy namítat se zřetelem k těm principům skutkového přezkumu (zde užitých analogicky), jež ve vztahu ke skutkovým zjištěním obecně vyplývají z a c/

Neúplnost skutkových šetření je obdobně relevantní tehdy, jestliže při vytváření příslušného skutkového základu soud nepostupoval přiměřeně hlediskům zakotveným v ustanovení , jmenovitě pominul-li některé skutkové námitky účastníka řízení nebo neprovedl-li konkrétní šetření, ačkoli jeho potřeba vyšla najevo.

Námitka nesprávnosti skutkového šetření se pak analogicky dovolacímu důvodu podle nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; jak z tohoto ustanovení vyplývá, jsou v dovolacím řízení významné zásadně jen námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedeného šetření nevyplynuly, anebo že pominul skutečnosti, které v řízení (naopak) vyšly najevo.

O neúplnost nebo nesprávnost šetření jde kupříkladu tehdy, jestliže odvolací soud s doručenkou, jež pro nedostatek stanovených náležitostí neměla povahu veřejnéy, nakládal tak, jakoby tyto náležitosti obsahovala, případně nebyla-li pro neúplnost či vnitřní rozpornost v ní uvedených údajů věcně způsobilá být nositelem pozitivního zjištění o splnění podmínek řádného (náhradního) doručení nebo jestliže odvolací soud některé v ní uvedené údaje pominul, resp. naopak pokládal za uvedené ty, jež v doručence uvedeny nebyly.

V dané věci není pochyb, že odvolací soud obsah spisu (v něm založenou doručenku), a potažmo požadavky, vyplývající z uvedených zásad respektoval bezezbytku, a ze spisu (včetně odvolání) se nepodává ani potřeba ani faktický podnět k dalšímu, zvláštnímu šetření o okolnostech a podmínkách doručení dovolateli.

Obecně platí, že správnost nebo úplnost skutkových zjištění je vyloučeno poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutkových okolnostech, jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení; v dovolacím řízení jsou skutkové novoty nepřípustné v tom smyslu, že ani dovolací důvod podle ani podle nemůže být na takové námitce úspěšně založen. Tomu odpovídá, že se v dovolacím řízení neprovádí dokazování, resp. provádí se jen k prokázání důvodu dovolání ( ).

I když se tato zásada v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání (pro opožděnost), neuplatní bezezbytku (nelze vyloučit, že odvolací soud takové usnesení vydá, aniž by dotčený účastník musel být předem konfrontován s těmi šetřeními, jež jsou pro závěr o opožděnosti odvolání rozhodná), není důvod k ní nepřihlížet tehdy, jestliže určitá tvrzení o skutkových okolnostech účastník v odvolacím řízení (včetně v samotném odvolání) objektivně uplatnit mohl, jelikož mu byly známy, a jejich význam mohl předjímat. Tak je tomu v posuzovaném případě, jestliže se v dovolání namítá, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně mu nebylo (řádně, resp. vůbec) doručeno.

Za těchto okolností je namístě uzavřít, že pro zpochybnění správnosti úsudku odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně - z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle - potřebné opory není.

Nelze-li zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud dovolání zamítne ( ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , odst. l a ; úspěšným oprávněným, jimž by příslušela náhrada, však náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu