Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 331/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 13. června 2000, č. j. -10, doplněné 13. září 2001 (č.l. 26), jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu s tím, že o provedení exekuce bude rozhodnuto dodatečně.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným (viz též usnesení tzv. velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003 pod poř. č. 7) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z poučení připojeného v závěru napadeného rozhodnutí, a jímž namítá existenci tzv. jiné vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení ..

Při zkoumání přípustnosti dovolání musel Nejvyšší soud věc posoudit nejdříve z intertemporálního hlediska. Soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce 13. června 2000, tedy podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. Odvolací soud pak rozhodl v souladu s ustanovením bodu 15. in fine a bodu 27. hlavy I, části dvanácté , tedy rovněž správně podle ve znění před novelizací (na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že odvoláním napadené usnesení obvodní soud doplnil dne 13. září 2001 o výrok, že o provedení exekuce bude rozhodnuto dodatečně). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „“) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté ).

V tomto ohledu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí není (ve výroku o věci samé, tedy o nařízení exekuce) usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením , a to proto, že ji ve výroku (v tomto směru tedy nelze přisvědčit povinnému, jestliže ten přípustnost dovolání dovozuje z poučení připojeného k závěru usnesení) svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).

Pokud jde o námitku, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ta je bezcenná, jelikož k vadám podle ustanovení je sice dovolací soud povinen přihlédnout (a to dokonce z úřední povinnosti), avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ); takováto vada, byť by jí řízení trpělo, založit přípustnost dovolání způsobilá není.

Protože (viz výše) je v souzené věci nutno aplikovat ve znění účinném do 31. prosince 2000, nezabýval se Nejvyšší soud ani (dovoláním naznačenou) otázkou, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam (míněno patrně ve smyslu ustanovení , avšak ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Povinný z procesního hlediska – podáním nepřípustného dovolání – zavinil jeho odmítnutí, oprávněným, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu