Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
65 C 65/2019
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr Jiřím Kohoutkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa,
o zaplacení 104 640,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 104.640,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2019 ve výši 9,75 % p.a. až do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.033 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 104.640,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2019 ve výši 9,75 % p.a. až do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.033 Kč.
1. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2014 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.083.354 Kč s příslušenstvím. Řízení je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. spisová značka. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2015. Do výroku III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal žalobce odvolání ze dne 23. 2. 2016 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvolání žalobce proti výroku III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 svým rozsudkem ze dne 22. 6. 2016 tak, že výrokem I. rozsudek Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v napadeném výroku III. potvrdil a výrok IV. (o nákladech řízení) změnil jen tak, že výše těchto nákladů činí 74.342,40 Kč a výrokem II. pak uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.298,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokátky.
2. Žalobce v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze v návaznosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 uhradil dne 9. 8. 2016 na účet právní zástupkyně žalovaného náklady řízení v celkové výši 104.640,80 Kč, kdy tato částka byla tvořena náklady řízení u soudu prvního stupně ve výši 74.342,40 Kč a náklady řízení u soudu druhého stupně ve výši 30.298,40 Kč.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání ze dne 7. 10. 2016 Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, zrušil Rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výrocích III. a IV. a vrátil věc v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
4. S ohledem na tuto skutečnost, částka ve výši 104.640,80 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, která byla žalobcem zaplacena žalovanému prostřednictvím jeho právní zástupkyně, představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, když žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Částka ve výši 104.640,80 Kč měla být na základě shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vrácena žalobci, což se však nestalo.
5. Žalobce touto žalobou požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 104.640,80 Kč s příslušenstvím. Žalobce rovněž po žalovaném požaduje zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího dni podání žaloby do zaplacení.
6. Žalobce písemně vyzval žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce, k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 23. 1. 2019 dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
7. Žalovaný uplatňovaný nárok v žalobě zcela neuznává. Podanou žalobu totiž považuje za předčasnou, protože v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. spisová značka po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, nebylo doposud soudem meritorně rozhodnuto. S ohledem na stav řízení není v žádném případě najisto postaveno, zda žalobce bude v řízení plně, případně částečně, úspěšný a žalovanému tak nebudou opět náklady řízení příslušet. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že na jeho straně také existuje důvod pro realizovaný přesun majetkových hodnot, a proto žalobci jako příjemci tohoto plnění zrušením dotčeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nevzniká bezdůvodné obohacení.
8. Pokud by žalobce měl věci úspěch, ať už plný či částečný, domnívá se žalovaný, že by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení advokátem, neboť žalobce je statutárním městem, který disponuje dostatečným materiálním a personálním vybavením, aby mohl zajistit, že jeho práva a zájmy budou kvalifikovaně hájeny. Navíc nynější spor nelze považovat za mimořádně právně obtížný, který by zastoupení advokátem nezbytně vyžadoval. V takovém případě nelze žalobcem vynaložené náklady na právní zastoupení považovat za účelné.
9. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2014 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.083.354 Kč s příslušenstvím. (viz důkaz žaloba ze dne 29. 10. 2014 ve věci spisová značka)
10. Soud má dále za prokázané, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem dne 8. 12. 2015, č.j. číslo jednací (dále jen:„ Rozsudek OS1“) tak, že ve výroku ad. I. se co do částky 53.354 Kč s úrokem z prodlení z částky 53.354 Kč ve výši 8,05% ročně od 1. 10. 2013 do zaplacení řízení zastavuje. Ve výroku ad. II. byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 53.354 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku ad. III. se co do částky 976.646 Kč žaloba zamítá. Ve výroku ad. IV. byla žalobci uložena povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80.716,33 Kč k rukám právního zástupce žalovaného titul. jméno příjmení, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dle výroku ad. V. se žalobci se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 1.668 Kč (viz důkaz Rozsudek OSP 1 ze dne 8. 12. 2015 č. j. číslo jednací)
11. Soud má dále za prokázané, že do výroku III. a IV. Rozsudku OS1 bylo podáno odvolání dne 23. 2. 2016 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl svým rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. číslo jednací (dále jen:„ Rozsudek MS") tak, že výrokem I. Rozsudek OS1 v napadeném výroku III. potvrdil a výrok IV. (o nákladech řízení) změnil jen tak, že výše těchto nákladů činí 74.342,40 Kč a výrokem II. pak uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.298,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokátky. (viz důkaz Odvolání žalobce ze dne 23. 2. 2016 ve věci spisová značka, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016 č. j. číslo jednací)
12. Soud má dále za prokázané, že k dovolání ze dne 7. 10. 2016 Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací zrušil Rozsudek MS a Rozsudek OS1 ve výrocích III. a IV. a vrátil věc v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. (viz důkaz dovolání žalobce ze dne 7. 10. 2016 ve věci spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací)
13. Soud má dále za prokázané, že žalobce uhradil žalovanému dne 9. 8. 2016 na účet právní zástupkyně žalovaného náklady řízení v celkové výši 104.640,80 Kč (viz důkaz platební poukaz číslo, platební poukaz číslo, 2x výpis z účtu žalobce číslo ze dne 13. 2. 2019)
14. Soud má dále za prokázané, že žalovaný podal dne 10. 3. 2021 dovolání ve věci sp. zn. spisová značka, ze kterého se podává, že ve věci spisová značka rozhodl soud prvního stupně druhým rozsudkem, který byl k odvolání změněn rozsudkem Městského soudu v Praze tak, že žalobci bylo co do částky 976.646 Kč vyhověno a žalovanému uložena povinnost tuto částku s příslušenstvím uhradit. Současně byl žalovaný zavázán uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 120.801 Kč (viz důkaz dovolání žalovaného ze dne 10. 3. 2021 ve věci sp. zn. spisová značka)
15. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce, k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 23. 1. 2019 dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. (viz důkaz výzva k úhradě dlužné částky ze dne 23. 1. 2019 s dodejkou)
16. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu:
Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud zdůrazňuje, že bezdůvodné obohacení označuje objektivně nastalý přesun majetkových hodnot, jenž proběhl bez náležité opory v právním řádu, tedy způsobem, který právní řád neuznává. Jde o jinou právní skutečnost ve smyslu § 1723 odst. 1 OZ, jež zakládá specifický závazkový vztah směřující k obnovení majetkové rovnováhy narušené daným majetkovým přesunem. Vznik bezdůvodného obohacení a závazku k jeho vydání není podmíněn zaviněním obohaceného; naopak k němu může dojít i bez vůle či vědomí dotčených osob. Stěžejní je toliko objektivní stav právně nepodloženého rozhojnění majetkové sféry obohaceného, jež bylo získáno na úkor ochuzeného.
18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce plnil žalovanému částku ve výši 104.640,80 Kč, a to na základě povinnosti uložené mu pravomocným rozhodnutím soudu, které tuto povinnost založilo (viz Rozsudek OS1 a Rozsudek MS). Tento důvod (titul) však následně odpadl, a to rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací). Žalovaný však k výzvě žalobce (viz výzva k úhradě dlužné částky ze dne 23. 1. 2019) poskytnuté plnění nevrátil.
19. Soud v intencích posuzované věci zdůrazňuje, že plnil-li žalobce na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu (Rozsudek OS1 a Rozsudek MS), vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno (viz výše rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací). Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením. V posuzovaném případě, pak lze uzavřít, že částka ve výši 104.640,80 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, která byla žalobcem zaplacena žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce, představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 zákona OZ, když žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.
20. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby (právní zástupce žalovaného), vymezený coby platební místo, nelze bez dalšího pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající – zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé straně, a nikoliv majiteli účtu.
21. S ohledem na uvedené, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a uložil žalovanému ve výroku ad. I. povinnost vydat žalobci částku ve výši 104.640,80 Kč O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky dle výzvy ze dne 23. 1. 2019, avšak žalobce požaduje úrok z prodlení toliko ode dne 6. 3. 2019.
22. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud zdůrazňuje, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný a přísluší mu tak dle § 142 odst. o.s.ř. náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Současně je však třeba poukázat na to, že v návaznosti na rozhodovací praxi Ústavního soudu se i Nejvyšší soud ČR opakovaně přiklonil k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné výslovně též u hlavního města Prahy) lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (srov. například rozhodnutí Ústavního soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze 14. března 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, z 23. října 2013, sp. zn. I. ÚS 2510/13, a z 20. Června 2013, sp. zn. III. ÚS 1510/13, a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, z 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze 4. února 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze 7. ledna 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Jinak řečeno judikatura možnost přiznání práva na náhradu nákladů statutárnímu městu (státu) nevyloučila zcela, avšak omezila ji na případy, kdy je tohoto zastoupení„ prokazatelně“ třeba, a to např. proto, že jde o případ mimořádně složitý či mimo běžnou agendu, kterou statutární město (jeho právní oddělení) běžně či opakovaně vyřizuje. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se totiž dále podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty zaměstnance s vysokoškolským právním vzděláním, lze rozumně očekávat, že budou schopni řešit právní záležitosti týkající se jejich činnosti, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Závěry o neúčelnosti nákladů na zastoupení statutárního města advokátem si současně nikterak neprotiřečí se zásadou úspěchu ve věci, jakožto výchozím kritériem rozhodování o nákladech civilního sporného řízení (akcentovaným v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. I. ÚS 1085/13), neboť nesměřují k odlišnému vymezení účastníka, jemuž mají být nahrazeny, ale toliko odpovídají na otázku, jaké výdaje kompenzovat (respektive nekompenzovat) coby účelně vynaložené a které nikoli (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4914/2017). V rozhodované věci pak soud konstatuje, že vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje spor mimořádně složitý. Spor o vydání bezdůvodného obohacení je standardním sporem, který soudy projednávají v občanském soudním řízení, a otázky věcné legitimace, existence bezdůvodného obohacení či jeho výše jsou základem skutkové podstaty hmotněprávní normy. Soud prvního stupně proto uzavírá, že náklady žalovaného na právní zastoupení nejsou náklady účelně vynaloženými. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobci toliko náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 7.033 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.233 Kč a za 6 úkonů v paušální výši á 300 Kč (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 5. 8. 2019, návrh na pokračování v řízení ze dne 2. 11. 2020, účast na jednání dne 19. 11. 2019, 13. 4. 2021) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (nařízení exekuce).