Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1455/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalující obec se domáhala žalobou, podanou u soudu 26.4.2001, aby soud rozsudkem určil, že pozemek parc. č. 384/4-lesní pozemek v katastrálním území H., zapsaný na listu vlastnictví č. 1001 v katastru nemovitostí pro B., vedeném u Katastrálního úřadu v K. V žalobě bylo uvedeno, že součástí Obce B. je někdejší obec H.; státem byl Obci B. vrácen majetek v katastrálním území H., ale lesní majetek byl Obci B. později odebrán a činí si na něj nárok žalovaná obec Č., ačkoli na jejím území tento majetek není a nemá k němu žádný vztah. Přitom jde v podstatě o jediný majetek, který by Obci B. přinášel nějaký užitek. Žalující obec má proto naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Žalovaná obec se k obsahu žaloby vyjádřila tak, že ke dni 31.12.1949 je ve vložce č. 2 pozemkové knihy pro katastrální území H. zapsána jako vlastník pozemku parc. č. 384/4-lesního pozemku Obec Č. Žalovaná obec považuje tento zápis za konečný a naopak tomuto právnímu stavu odporuje znění protokolu o předání uvedeného pozemku, sepsaný mezi žalující obcí a L. Č. r.

Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech z 8.8.2001, čj. -31, bylo určeno, že pozemková parcela č. 384/4-lesní pozemek v katastrálním území H., zapsaná na listu vlastnictví č. 1001 v katastru nemovitostí pro obec B. u Katastrálního úřadu v K., je majetkem Obce B. Bylo také rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Soud prvního stupně poukazoval na to, že žalovaná Obec Č. je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník lesního pozemku parc. č. 384/4, o výměře 156.771 m2, a to na základě Pokud jde o Obec B. jsou na listu vlastnictví č. 1 pro katastrální území H. – obec B. zapsány pro tuto obec pouze takové pozemky, které jsou ostatními plochami, využitelnými v podstatě pouze jako komunikace. Z archivních listinných důkazů, které se žalující obci podařilo vyhledat, vyplývá, že uvedený pozemek byl majetkem H. již v době, kdy tato nynější osada žalobce byla samostatnou obcí. Poté, kdy H. ztratil statut samostatné obce, byl osadou žalované obce, a to až do počátku šedesátých let minulého století, kdy se pak stal součástí žalující obce. Při úvaze o aplikaci ustanovení měl soud prvního stupně za to, že cílem tohoto zákona je umožnit obcím hospodařit s tím nemovitým majetkem, který je na jejich území a který byl dříve vlastnictvím státu. Soud prvního stupně pokládal za přirozené, aby veškeré nemovitosti téhož katastrálního území tvořily jeden funkční, vzájemně propojený celek, zahrnující jak majetek přinášející potřebný finanční prospěch, tak i majetek, s jehož vlastnictvím jsou spojeny de facto pouze náklady, které je obec nucena vynakládat na jeho údržbu. Proto soud prvního stupně dospěl k výslednému závěru, že stala-li se osada H. i s celým svým katastrálním územím součástí žalující obce (třebaže k tomu došlo po datu uváděném v zákoně č. – tedy po 31.12.1949), potom je důvodný požadavek žalující obce na určení, že je lesní pozemek, sporný mezi účastníky tohoto řízení, majetkem žalující obce. O lesní pozemky v katastrálním území H. pečuje Obec B. a hospodaří na nich od roku 1994, když do uvedené doby na nich hospodařily L. Č. r.

O odvolání žalované obce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem z 31.1.2002, sp.zn. . Odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu žalující obce zamítl; odvolací soud také rozhodl, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který posoudil také podle správního předpisu, avšak dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Odvolací soud byl rovněž toho názoru, že na straně žalující obce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když se žalobce jinak nemůže domoci změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud zdůrazňoval nutnost posoudit věc podle ustanovení , podle něhož přešly ze státu na obce nemovitosti uvedené v tomto ustanovení, které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky. Byl proto odvolací soud toho názoru, že žalující obcí uváděný pozemek je historickým majetkem žalované Obce Č., když vlastnictví k tomuto pozemku svědčilo podle zápisu v pozemkové knize této obci. Tento pozemek náleží do katastrálního území H., což byla původně samostatná obec, ale statut samostatné obce ztratila v roce 1869 a od té doby až do roku 1960 se H. stal součástí Obce Č.; od roku 1960 se H. jako osada stal součástí Obce B. Vlastnické právo ke spornému pozemku je nyní zapsáno na listu vlastnictví č. 1001 pro obec B. a katastrální území H. u Katastrálního úřadu v K. a podle názoru odvolacího soudu to odpovídá ustanovení Tento zákon stanoví, že do vlastnictví obcí přechází zpět majetek, který obce ke dni 31.12.1949 vlastnily; v daném případě sporný pozemek k uvedenému datu vlastnila žalovaná obec podle a přešel dnem 24.5.1991 opět zpět do vlastnictví žalované obce.

Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu žalující obce zamítl; o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující obec v řízení zastupoval, dne 11.3.2002 a dovolání této obce bylo podáno dne 9.5.2002 u Okresního soudu v Klatovech, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se obec navrhovala ve svém dovolání, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v dovolání poukazováno na to, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňovala, že celý tento spor se týká aplikace a výkladu ustanovení Od 31.12.1949 došlo k zásadní změně v tom, že osada H. spolu se svým katastrálním územím přestala být součástí žalované Obce Č., takže tu nejde o situaci navrácení majetku tomu, jenž by s tímto majetkem hospodařil; naopak v tomto případě žalovaná obec pro reorganizaci území obce neměla nic společného s majetkem, jehož součástí je i pozemek uváděný žalující obcí. Dovolatelka výslovně poukazovala na to, že „nikdo nezpochybňuje naše vlastnické právo k veškerému ostatnímu obecnímu majetku v katastrálním území H. např. k návsi, komunikacím apod.“, takže je absurdní, aby další majetek na tomto území, který má být k prospěchu obyvatelů osady H., spravovala cizí obec, do níž osada H. není začleněna. Proto se obrátila žalující obec na soud, když dosáhla i toho, že Katastrální úřad v K. připsal sporný pozemek v katastru nemovitostí vlastnicky žalující obci. Nemělo by být v daném případě rozlišováno mezi jednotlivými druhy majetku v katastrálním území H. a jednotlivým obecním nemovitostem by neměl být přikládán různý vlastnický režim; něco takového neměl , podle názoru dovolatelky, na zřeteli.

Dovolání dovolatelky je přípustné podle ustanovení , protože toto dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s poukazem na ustanovení .

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, které se na projednávanou právní věc nepochybně vztahovalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud uváděné ustanovení správně na projednávanou právní věc aplikoval a zda si je správně vyložil.

Podle ustanovení přecházejí do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona nezastavěné pozemky, které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení

Na obce přecházejí tedy, jak odvolací soud dovozoval, nezastavěné pozemky, dále pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, které stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek a pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví podle a 5 , které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení

V daném případě odvolací soud ve svém rozsudku z 31.1.2002 uváděl, že pozemek uvedený v žalobě žalující obce „je historickým majetkem obce Č. (žalované obce), když jí vlastnictví k tomuto pozemku ke dni 31.12.1949 svědčilo podle zápisu v pozemkové knize žalované“; bližší údaje o druhu pozemku v rozhodnutí odvolacího soudu uvedeny nebyly. Soud prvního stupně ve svém rozsudku z 8.8.2001 uváděl o pozemku sporném mezi účastníky tohoto řízení pouze to, že jde o „lesní majetek“ či „lesní pozemky“. Podle pozemkové knihy pro katastrální obec H. (číslo knihovní vložky 2) byl pozemek č. 384/4 zapsán v pozemkové knize jako les. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území H., obec B., okres K., je na listu vlastnictví č. 1001 zapsán pozemek parc. č. 384/4 jako lesní pozemek; v tomto výpisu jsou jednotlivé pozemky zapsány jako „lesní pozemek“, „ostatní plocha“, „ostatní plocha neplodná“, „manipulační plocha“ a „ostatní komunikace“. V protokolu o předání a převzetí nemovitostí mezi L. Č. r. (l. s. Ž. R.) a Obcí B. ze 17.6.1994 je uveden (v příloze č. 1 protokolu) pozemek parc. č. 384/4 v katastrálním území H. jako les a jako jeden z pozemků (nemovitostí), jejichž „fyzické předání se uskutečnilo dne 9.3.1994“.

Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozsudků poukazovaly v daném případě na a odvolací soud pak jmenovitě na ustanovení uvádějící výslovně „nezastavěné pozemky“.

Otázkou, zda tu lze bez dalšího vycházet z toho, že sporný pozemek parc. č. 384/4 v H. je zcela anebo s výjimkou své určité části „nezastavěným pozemkem“ se soudy obou stupňů již nezabývaly. Nezabývaly se také výkladem pojmu „nezastavěný pozemek“, když tu nešlo samozřejmě o nezastavěný stavební pozemek, jak takový pozemek byl naproti tomu v uveřejněné judikatuře soudů vykládán (srov. např. č. 42/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů a č. V/1967 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů); pojem nezastavěnosti je ovšem zpravidla blízce spjat s pozemky, u nichž je dána eventuální možnost pozdějšího zastavění obvykle v zastavěné části obce (v tzv. intravilánu). Protože v daném případě šlo o rozhodnutí o určení vlastnictví k pozemku, bylo potřebné, aby předmět určení vlastnictví byl určen přesně (v celém jeho rozsahu jako celku i jeho případných rozdílných částí), a to na základě úplných zjištění o povaze a druhu takového pozemku ve smyslu ustanovení , zvláště když tu k přechodu vlastnictví ze státu na obec mělo dojít přímo ze zákona bez ohledu na to, zda subjekt obhospodařující a spravující přecházející státní pozemek učinil k realizaci tohoto přechodu nějaký úkon či opatření, a to v souladu či v rozporu se zápisy v katastru nemovitostí (případně dříve v pozemkové knize či v evidenci nemovitostí). Toto zjištění a posouzení neprováděl ani odvolací soud, třebaže svým rozhodnutím přikročil bez dalšího dokazování nebo bez opakování důkazů ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, aniž by bylo bezpečně doloženo, že na sporném pozemku nejsou nějaké stavby sloužící ke správě pozemku, k těžbě dřeva z něj apod.

Nemohl proto dovolací soud přesvědčivě přisvědčit názoru, že tu jsou postačující podklady pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se výslovně o ustanovení , je správné, jak to má na zřeteli ustanovení . Přikročil tedy dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle téhož ustanovení.

Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný ( a ).

V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu