Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2312/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 10.6.1999, domáhajícího se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 100.000,- Kč, a to za výroky obsažené v článku v „N. B.“ z 1.12.1998, v němž žalovaný označil žalobce za „spasitele“, dále uvedl, že „žalobci páchne z úst“, že „mu smrdí nohy“ a že „ho jako pedofila irituje domov důchodců, neboť naproti tomuto domovu je mateřská škola“.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že dopis redakci novin „N. B.“ (který pak byl v těchto novinách uveřejněn) podepsal jako předseda výboru obyvatel Domova důchodců v B. Šlo o reakci uvedeného výboru na nepravdivou a hanlivou kritiku žalobce ohledně poměrů v tomto domově důchodců a kritiku počínání ředitelky uvedeného domova. Výroky v závěru dopisu, které žalobce uvádí ve své žalobě byly míněny jako ironizování žalobce a nebyly míněny vážně. Dopis neobsahoval žádost o zveřejnění dopisu v novinách „N. B.“.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 12.12.2000, čj. -56, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 5.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalobní návrh na zaplacení další částky 95.000,- Kč byl zamítnut. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.995,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že výroky obsažené v dopise podepsaném žalovaným, jež byly pak zveřejněny dne 1.12.1998 v novinách „N. B.“, došlo k neoprávněnému zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti (s výjimkou výroku označujícího žalobce jako „spasitele“) ve smyslu ustanovení a . Pokud šlo o sankci za tento neoprávněný zásah, vzal soud prvního stupně v úvahu, že difamující výroky byly tu zveřejněny v hromadném sdělovacím prostředku, dostupném veřejnosti, přičemž šlo o výroky s vysokou mírou urážlivosti a přinášející snižování lidské důstojnosti označením žalobce za pedofila, pokládal soud prvního stupně za sankci odpovídající ustanovení a 3 uložení povinnosti žalovanému nahradit nemajetkovou újmu žalobci zaplacením částky 5.000,- Kč, ale nikoli již částku vyšší. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s poukazem na ustanovení .

O odvoláních žalobce i žalovaného proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 12.12.2000 rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem z 3.10.2001, sp.zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Státu nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, které platil.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku z 12.12.2000 uvedl správná skutková zjištění. Ani odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že tu ze strany žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti výroky obsaženými v článku z 1.12.1998, uveřejněném v novinách „N. B.“. Odvolací soud byl rovněž toho názoru, že výroky v tomto článku byla důstojnost a vážnost žalobce snížena ve značné míře, takže jen morální zadostiučinění ( ) by tu nebylo dostačující; v tomto smyslu i odvolací soud pokládal částku 5.000,- Kč za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení a 3 . Proto odvolací osud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení . Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení odůvodnil odvolací soud ustanoveními a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátovi, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 7.12.2001 a dovolání ze strany žalovaného bylo předáno na poště k doručení Krajskému soudu v Ostravě dne 7.2.2002.

Žalovaný ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby „rozhodl o zamítnutí žaloby žalobce“. Žalovaný měl za to, že v tomto řízení došlo k vadě řízení „v neprospěch žalovaného a že odvolací soud i soud prvního stupně věc nesprávně posoudily“. Žalovaný vytýkal soudům obou stupňů, že ke spisu nebyla vyžádána zpráva (zprávy) o počtu evidovaných žalob žalobce u Okresního soudu v Bruntále, jakož i o podaných trestních oznámeních od žalobce u Státního zastupitelství v B., jako i počet stížností u policie v B., což vše dohromady už představuje počet trojmístných čísel; žalobce tedy nepochybně „trpí stihomanem“. Žalobce je autorem řady hanopisů na poměry v domově důchodců, a to jak ohledně personálu domova, tak i starých obyvatel tohoto domova a také např. ohledně znevažování sbírek konaných ve prospěch Č. k. v B. Žalovaný ve svém dovolání si stěžoval, že jeho zastoupení advokátem a odvolacím řízením bylo zbytečné a probíhalo bez potřebné přípravy. Odvolávajícímu se žalobci byla nesprávně přiznána náhrada cestovních výloh taxislužbou ke Krajskému soudu v Ostravě, i když žalobce nepředložil o této dopravě žádný doklad. Dopis odeslaný ze strany výboru obyvatel Domova důchodců v B. byl obranou proti hanopisům žalobce.

Po podání uvedeného dovolání došlo ještě k vydání usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 20.2.2002, sp.zn. , jímž byla ustanovená zástupkyně žalobce, advokátce, „přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výloh v celkové částce 6.737,- Kč, která bude vyplacena ze státních prostředků od Krajského soudu v Ostravě“.

Při posuzování uvedených dovolání, podaných v daném případě, vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Včasnost dovolání žalovaného bylo třeba v daném případě posoudit (i když k jeho podání došlo po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v ve znění před novelizací ) vzhledem k ustanovení a , věta druhá, (v již citovaném znění), protože se žalovaný řídil poučením obsaženým v rozsudku odvolacího soudu z 3.10.2001 (na str. 5 tohoto rozsudku) s označením delší lhůty k podání dovolání.

Přípustnost dovolání žalovaného, které směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo nutné posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ) a podle ustanovení téhož právního předpisu.

Dovoláním bylo totiž možné napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouštěl (viz v již citovaném znění), nikoli tedy proto, že dovolatel vyjádřil v dovolání nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu a namítal jeho nesprávnost.

Nešlo tu o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (srov. ve znění před novelizací ).

Nešlo tu také o případ, v němž by odvolací soud vyslovil výrokem svého rozsudku, že dovolání proti svému rozsudku připouští (viz v již citovaném znění).

Nebyly tu však dány ani zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení (ve znění před novelizací ), neboť nešlo o případ, v němž by odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu.

Nemohl tedy shledat dovolací soud dovolání dovolatele přípustným podle žádného z ustanovení (ve znění před novelizací ), upravujících v až přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení a (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustné.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu