Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 62/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) H. B., B) M. K., C) L. K., a D) J. Š., všech zastoupených žalobců advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupeného advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání Miloslavy Kozlové a žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2000, č. j. -221, takto:

II. Dovolání žalobců se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě původní žalobkyně Miloslavy Kozlové rozhodl Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 16. 2. 2000, č. j. -178, tak, že „zastavil řízení o návrhu, že vlastníkem pozemku parc. č. 1479/2, nyní zapsaného u Katastrálního úřadu v B. na LV č. 75 pro k. ú. A obec T., byl ke dni 19. června 1968 A. N., nar. 18. 3. 1905“, zamítl žalobu na určení, že „vlastníkem pozemků nyní označených v katastru nemovitostí jako pozemky parc. č. 1442/4 a 1494/5, a pozemků 1493/4 a 1495/2 vedených ve zjednodušené evidenci, vše zapsáno na LV č. 75 pro k. ú. a obec T., byl ke dni 19. června 1968 A. N., nar. 18. 3. 1905, “, a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze 13. 12. 2000, č. j. -221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, proti svému rozsudku připustil dovolání a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení před soudy obou stupňů vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně H. B., která byla rovněž zastoupena JUDr. M. M.

Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dne 23. dubna 2001 dovolání, které sepsal a podepsal (s odkazem na plnou moc obsaženou ve spise) „za žalobkyni M. K.“ advokát JUDr. M. M. (H. B. je v rubrice tohoto dovolání jen označena jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně). Přípustnost dovolání dovolatelka dovozovala z , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“) a uplatnila dovolací důvod podle . Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z doručenky zásilky, obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku z dovolání, a sdělení notářky JUDr. A. T. jako soudní komisařky ze 4. 5. 2001, projednávající dědictví po M. K., vedené pod sp. zn. , soud prvního stupně zjistil, že M. K. dne 14. 2. 2001 zemřela a že jejími dědici jsou žalobci. Těm doručil rozsudek odvolacího soudu, a to žalobkyním A), B) a D) 5. 6. 2001 a žalobci C) 13. 6. 2001. Současně jim doručil přípis, kterým sdělil, že jim rozsudek doručuje jako dědicům a právním nástupcům M. K. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. 6. 2001.

Usnesením z 11. 6. 2001 soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení „doplnili dovolání z 23. 4. 1991, č.j. -233 … upřesní, kdo dovolání podal – v rubrice se uvádí žalobkyně M. K. (ale ta ke dni 23. 4. 2001 nežila) a vedlejší účastnice na straně žalobkyně H. B., zatímco dovolání je podepsáno pouze žalobkyní.“ Toto usnesení bylo žalobcům doručeno 29. 6. 2001. Ti pak doručili soudu prvního stupně osobně 3. 9. 1991 podání, označené jako „dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 13. prosince 2000, sp. zn. “. V něm uvedli, že k výzvě soudu prvního stupně z 11. 6. 2001 sdělují, že „jejich maminka M. K. ke dni podání dovolání již nežila, v té době ani dosud nebylo skončeno řízení o dědictví, na základě kterého by mohli osvědčit postavení dědiců po ní a tedy procesních právních nástupců“ a že „tedy upřesňují, že dovolání podané advokátem JUDr. M. M. dne 23. dubna 2001 bylo podáno ve skutečnosti jejich jménem a v jejich zastoupení jako dědiců zemř. M. K.“. Dále uvedli, že „se s podaným dovolání plně ztotožňují, což vyjadřují vlastním podpisem na dovolání, které jen upřesňuje dovolatele a které je jen ohledně osob, které podávají dovolání, formulačně upřesněno.“ Zároveň žalobci předložili plné moci, které udělili JUDr. M. M. (datované dnem 21. dubna 2001).

Nejvyšší soud v rozsudku z 24. 7. 2001, sp. zn. , publikovaném pod C 645 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C.H. Beck, uvedl, že “k podmínkám řízení na straně účastníků patří kromě způsobilosti být účastníkem řízení ( ) a procesní způsobilosti ( ) také způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování ( až ). Podle zástupci, jehož si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony. Plnou moc udělenou pro celé řízení a plnou moc advokátovi nelze omezit ( věta prvá , věta druhá ). Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného ( věta prvá , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ObčZ“). Zemře-li zmocnitel, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co nařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. ( ObčZ).Podání někoho, kdo vystupuje jako zástupce účastníka, aniž by bylo způsobem uvedeným v ustanovení odst. l prokázáno jeho oprávnění k zastupování, nelze považovat za podání neoprávněné osoby, není tu totiž významné, kdo podání učinil, Podstatné je, zda sám hodlá vstoupit do procesně právního vztahu, nebo zda prosení úkon činí za jiného (za účastníka řízení) jako jeho zástupce. Učinila-li takováto osoba procesní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje procesní práva v řízení, ale jedná za zastoupeného. Uvedený závěr dovodil Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 17. února 2000, sp. zn. . Nedostatek plné moci prokazující zastoupení je – obecně – nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit nezdaří- li se to přes vhodná opatření, která soud za tím účelem učinil, soud řízení zastaví ( a ). Jestliže však někdo vystupuje v řízení jako zástupce zemřelé osoby, logicky toto zastoupení do budoucna doložit nemůže a nedostatek podmínky řízení je nutno považovat za neodstranitelný ( odst. l ). Ani v takovém případě však uvedená osoba není někým, kdo uplatňuje (podáním dovolání) svá procesní práva. Jde tu o osobu, která jedná jménem jiné osoby (v daných souvislostech je nerozhodné, že osoba, za kterou jedná, není způsobilá být účastníkem řízení). Nepřichází tak v úvahu odmítnutí dovolání podle a odst. l písm. b) , ale jen zastavení dovolacího řízení podle a odst. l věta první (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ S těmito závěry se dovolací soud ztotožňuje i v této věci.

V projednávané věci zastoupení žalobkyně M. K. advokátem JUDr. M. M., prokazované procesní plnou mocí ze dne 30. července 1997 (viz č. l. 4), zaniklo - v intencích § 33b odst. 2 věty první ObčZ - smrtí zmocnitelky dne 14. února 2001, tedy před podáním dovolání dne 23. dubna 2001. Dovolání je přitom jak po stránce formální, tak i zejména po stránce obsahové, formulováno způsobem dovolujícím jedinou interpretaci: jde o dovolání žalobkyně M. K., za kterou vystupuje jako její zástupce (s odkazem na procesní plnou moc ve spise) advokát JUDr. M. M. Z obsahu plné moci z 30. 7. 1997 však nevyplývá nic, co by opravňovalo zmocněnce zastupovat zmocnitele i po jeho smrti. Dovolání přitom nemůže být považováno za neodkladný úkon ve smyslu ObčZ, jinou (novou) plnou moc právě s ohledem na úmrtí M. K. doložit nelze. Řízení o dovolání M. K. bylo proto podle a zastaveno.

Původní žalobkyně M. K. ztratila svojí smrtí 14. 2. 2001 způsobilost být účastnicí řízení, a to v té fázi, kdy byl již vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, avšak nebyl jí doručen. Do řízení tedy vstoupili ve smyslu odst. l vzhledem k povaze věci (žalobkyně se domáhala určení, že její otec byl ke dni smrti vlastníkem nemovitostí, aby mohly být tyto nemovitosti projednány v dědictví) jako procesní nástupci její dědici (rozumí se ti, kteří dědictví neodmítli). Ze spisu o projednání dědictví po M. K., vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , vyplývá, že jejími dědici jsou pozůstalý manžel L. K. a děti H. B., M. K. a J. Š., kteří dne 22. 5. 2001 v tomto řízení prohlásili, že dědictví neodmítají.

Ke vstupu těchto dědiců jako procesních nástupců do řízení došlo tím, že jim byl doručen rozsudek odvolacího soudu – v důsledku universální sukcese vstoupili do řízení namísto zemřelé žalobkyně – stali se tak jako žalobci účastníky řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl ve smyslu odst. l právní moci 13. 6. 2001.

Podle může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 6. 2001, byl posledním dnem lhůty k podání dovolání 13. červenec 2001. V této lhůtě však žalobci dovolání nepodali. Bylo již uvedeno, že dovolání z 23. dubna 2001 bylo jak formulačně tak obsahově dovoláním sepsaným JUDr. M. M. za M. K. Podle obsahu ( ) lze však za dovolání žalobců považovat podání doručené soudu prvního stupně dne 3. 9. 2001. To však bylo podáno po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty.

Dovolání žalobců bylo proto jako opožděně podané podle a odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , , a , když žalobci nebyli v tomto řízení úspěšní a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu