Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 375/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou 30. 1. 2001 žalobci navrhovali, aby „žalovanému bylo uložena povinnost zdržet se bránění ve výhledu z domu žalobců čp. 739 na stavební parcele č. 484 v obci a katastrálním území K. n. V. stavbou garáže na pozemku parc. č. 150/2 v obci a katastrálním území K. n. V., a zdržet se bránění přístupu světla touto stavbou na dvůr žalobců, tvořící část stavební parcely č. 484 v obci a katastrálním území K. n. V.“ Žalobu odůvodnili tím, že jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. 739 se stavební parc. č. 484 v obci a kat. území K. n. V., žalovaný je vlastníkem sousedního domu čp. 747 na st. parc. č. 451 a pozemku parc. č. 150/2. V rozporu se stavebním povolením žalovaný neprovedl úpravu garáže na posledně uvedeném pozemku, ale původní garáž zbořil a postavil garáž novou. Odbor výstavby a územního plánování Městského úřadu v K. n. V. jako stavební úřad zahájil řízení o odstranění této stavby garáže. Když žalovaný požádal o dodatečné povolení garáže, byli žalobci s námitkami, které ve stavebním řízení vznesli, rozhodnutím stavebního úřadu z 20. 9. 2000 podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), odkázáni na soud. Žalobci totiž namítli, že garáž pro nepřiměřenou výšku brání ve výhledu z jejich domu čp. 739 a přístupu světla na dvůr na jejich pozemku parc. č. 484.

Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením z 23. 5. 2001, č. j. -21, řízení zastavil s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Městskému úřadu v K. n. V., odboru výstavby a územního plánování, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 9. 8. 2001, č. j. -29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že pro nedostatek podmínky řízení – pravomoci soudu ve smyslu odst. l ve znění pozdějších změn, (dále jen „ “) - musí být řízení podle odst. l zastaveno. Žalobci byli sice odkázáni na soud podle stavebního zákona, ale jejich námitky nepřesahují rozsah pravomoci stavebního úřadu. „I když je námitka vznesená v tomto konkrétním stavebním řízení, že povolovaná stavba bude zastiňovat místnosti v budově, umístěné na pozemku žalobců, nad přípustnou míru nebo nad míru přiměřenou poměrům, námitkou občanskoprávní ( ObčZ), zákon svěřuje rozhodnutí o této námitce vznesené ve stavebním řízení do pravomoci stavebního úřadu, který je povinen zabývat se zastíněním okolních staveb z úřední povinnosti, přičemž je povinen dbát i na dodržení vzájemných odstupů staveb, stanovených obecně závaznými právními předpisy. Povinnost rozhodnout o této námitce vyplývá z odst. l stavebního zákona.“ K tomu odkázal odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. -175.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že jim rozhodnutími soudů obou stupňů byla odňata soudní ochrana. Vyslovují přesvědčení, že rozhodnutí o jejich námitkách náleží do pravomoci soudu, neboť jsou ve smyslu § 137 odst. l stavebního zákona námitkami vyplývajícími z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám a překračují rozsah pravomocí stavebního úřadu. Žádný ze soudů obou stupňů se nezabýval tím, že v žalobních tvrzeních je namítáno nejen stínění, ale především také bránění ve výhledu předmětnou stavbou. Napadené rozhodnutí se bráněním ve výhledu vůbec nezabývá a není tedy zřejmé, zda i tato otázka spadá výlučně do pravomoci stavebního úřadu či zda je o této otázce povolán rozhodovat soud podle § 127 odst. 1 ObčZ. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle , přezkoumal napadené usnesení podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

V řízení podle stavebního zákona lze uplatnit všechny námitky vycházející z vlastnických práv k pozemkům a stavbám, tedy i námitky obsahově odpovídající § 127 odst. l ObčZ. Na rozdíl od tohoto ustanovení, které poskytuje ochranu proti imisím již nastalým, se v řízení podle stavebního zákona lze domáhat ochrany proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Dovolací soud opakovaně vyslovil názor, že o námitce budoucích imisí musí stavební úřad rozhodnout sám a nemůže s touto námitkou odkazovat účastníky na soud. V tomto směru lze odkázat na rozsudek z 13. 12. 1999, sp. zn. , který byl publikovaný v ASPI, na rozsudek z 5. 9. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 1/2001, nebo na usnesení z 22. 10. 2001 sp. zn. , publikované pod C 794 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 11, které se týká přímo namítaného zastínění sousedící stavbou povolovanou. To ovšem neznamená, že jde-li o zásahy do vlastnického práva, které - podle skutkového vylíčení v žalobě – již nastaly a trvají, může soud odmítnout rozhodnutí o takovéto žalobě jen proto, že námitka poukazující na neoprávněné zásahy do vlastnického práva byla uplatněna v souvislosti s řízením před stavebním úřadem a její řešení náleží do pravomoci stavebního úřadu. Takováto žaloba opírající se o odst. l ObčZ, je žalobou vlastnickou, vyplývající z občanskoprávních vztahů, rozhodnutí o ní spadá ve smyslu odst. l do pravomoci soudu a ten je povinen o ní rozhodnout. V daném případě stavební úřad odkázal žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby, z čehož plyne, že jde o stavbu již existující. Rovněž z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě se podává, že k zásahům do vlastnického práva, žalobců, jimž se brání žalobou, již dochází. Jde tedy o žalobu podle odst. l ObčZ a rozhodnutí o ní náleží do pravomoci soudu. Pak je ovšem nesprávný právní závěr odvolacího soudu shodný se soudem prvního stupně, že pro nedostatek této podmínky řízení muselo být řízení podle zastaveno a věc postoupena stavebnímu úřadu. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla proto jako nesprávná zrušena a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu