Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 615/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 29. června 2000, č. j. -294, určil, že postupní smlouva ze dne 4. dubna 1995 a dohoda o narovnání a změně postupní a směnné smlouvy ze dne 1. listopadu 1997, obě uzavřené mezi J. B. a T. S. jsou neplatné a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2001, č. j. -334, rozsudek soudu prvého stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti tomuto svému rozsudku ve smyslu ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen \"\") nepřipustil dovolání.

Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. března 2001.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalovaný dne 6. června 2001 dovolání (datované dne 23. května téhož roku), v němž vyslovuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a žádá o zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.

K uvedenému dovolání se stručně vyjádřil žalobce tak, že toto dovolání je opožděné. Proto navrhl jeho odmítnutí.

Předmětné dovolání, předložené dovolacímu soudu spolu s procesním spisem dne 24. března 2003 k rozhodnutí o něm, je opožděné.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. a 17. , kterým byl novelizován mimo jiné též , Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací ( ) věc projednal a rozhodl podle znění účinného do 31. prosince 2000. Důvodem je skutečnost, že sám odvolací soud věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, protože odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému ještě před účinností zmíněné novely. Tuto skutečnost ostatně také sám odvolací soud správně výslovně zmínil a současně pak i fakticky zohlednil v napadeném rozhodnutí.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni ( věta prvá ). Zmeškání této lhůty nelze prominout, avšak lhůta je zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( ).

Jak již bylo uvedeno, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. března 2001. Lhůta k podání dovolání tak končila v pondělí dne 23. dubna téhož roku ( ). Jestliže však žalovaný dovolání podal teprve dne 6. června 2001, učinil tak výrazně po uplynutí stanovené dovolací lhůty (uvedená jednoměsíční lhůta by nebyla dovolatelem dodržena ani v tom případě, že by dovolání bývalo bylo podáno již v den, v němž je datováno, tj. 23. května 2001). Za tohoto stavu proto dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání žalovaného odmítnout pro opožděnost podle ustanovení ve spojení s

Dovolací soud pro úplnost dodává, že v daném případě skutečnost, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobsahovalo případné poučení o možnosti (a předpokladech) dovolání, nemá pro učiněný závěr o opožděnosti uvedeného dovolání v posuzované věci praktický význam.

Je sice nepochybné, že soudy mají povinnost poskytovat účastníkům řízení ve smyslu ustanovení poučení o jejich procesních právech a povinnostech za situace, kdy občanské soudní řízení je jednou ze záruk zákonnosti. Skutečností však zůstává, že odvolací soud případnou povinnost poskytnout účastníku řízení poučení o možnosti dovolání v rámci právní úpravy účinné do 31. prosince 2000 neměl, neboť takováto případná povinnost v žádném ustanovení tehdejšího znění procesního předpisu stanovena nebyla. Bylo tak třeba rozlišovat mezi odvoláním jako řádným opravným prostředkem a dovoláním jako opravným prostředkem mimořádným. Možnost užití tohoto posledně uvedeného opravného prostředku závisí na tom, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro podání dovolání. Proto ze skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu vydané podle tehdejších právních předpisů neobsahovalo poučení o možnosti podat dovolání, nebylo možno např. vyvozovat, že by šlo o postup nesprávný, který by mohl mít případně za následek odepření soudní ochrany účastníkovi (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 9, str. 463 a násl.). Rozhodně pak procesní předpis v uvedeném znění neobsahoval úpravu, která by odpovídala úpravě ustanovení ve znění po novele provedené , z níž nesprávně vyšel Krajský soud v Praze ve svém pozdějším usnesení ze dne 31. ledna 2002, č. j. -370, kterým (byť jinak věcně správně) zrušil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. října 2001, č. j. -360, kterým bylo předmětné odvolání žalovaného odmítnuto jako opožděné. V tomto případě zásadní vadou obou těchto rozhodnutí byla právě skutečnost, že oba soudy, aniž by pro to byl zákonný podklad, vycházely ze znění účinného od 1. ledna 2001.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a za situace, kdy dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, avšak okolnosti případu (včítaje v to i samotný rozsah podaného vyjádření žalobce k dovolání) odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu