Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2461/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 8.7.2002, sp.zn. , i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 14.3.2002, čj. -70.

II. Věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 29.12.2000, se domáhala žalobkyně, aby žalovanému fondu bylo uloženo uzavřít se žalobkyní do 14 dnů od právní moci rozsudku smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 111/1 (louky o výměře 3.219 m2) a pozemku parc. č. 113/1-orné půdy (o výměře 5.502 m2) v N. V. Žalobkyně uváděla, že se domáhá uzavření dohody se žalovaným fondem o vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v téže obci (jež byly oceněny částkou 27.542,50 Kč). Takovou smlouvu odmítl žalovaný fond se žalobkyní uzavřít s tím, že žalobkyně je devizovou cizozemkyní ve smyslu ustanovení a převedení pozemků do vlastnictví žalobkyně brání ustanovení ; podle názoru žalobkyně se však uváděné ustanovení týká jen cizozemců, kteří nejsou občany České republiky.

Žalovaný fond navrhl zamítnutí žaloby s tím, že podle ustanovení (devizového zákona) a není přípustné nabývání půdy v České republice devizovými cizozemci. Žalovaný fond poukazoval i na to, že žalobkyně má podle ustanovení nárok na finanční náhradu za nevydané pozemky.

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 13.6.2001, čj. -47, byla žaloba žalobkyně zamítnuta; žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 4.524,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že v době, kdy nabyl účinnosti , platil ještě (devizový zákon) a teprve k 1.10.1995 nabyl účinnosti nový devizový zákon (). Od 24.6.1991 nemohl proto žádný cizozemec nabýt převodem vlastnictví k půdě v České republice. Avšak ani po nabytí účinnosti nového devizového zákona () nelze mít za to, že by jím došlo ke zrušení nejen předchozího devizového zákona (), ale také zvláštního předpisu, jímž je ustanovení Nebyl tu tedy ani nadále možný převod vlastnictví k půdě devizovým cizozemcům, mezi něž patří i žalobkyně, která je sice státní občankou ČR, ale má trvalý pobyt v cizině. Skutečnost, že žalovaný fond jednal se žalobkyní o převodu náhradních pozemků za nevydávané pozemky ( ), nemůže nic měnit na tom, neboť taková smlouva, i kdyby k ní došlo, by byla neplatná ( ) právě pro rozpor s ustanovením Proto byla žaloba žalobkyně soudem prvního stupně zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení .

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení ze 14.3.2002, čj. -70) rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 8.7.2002, sp.zn. . Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že odvolání žalobkyně nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, ale doplnil dokazování o důkaz spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp.zn. ; z obsahu tohoto spisu bylo zjištěno, že žalobkyně proti témuž žalovanému uplatnila žalobou, podanou u soudu 22.12.1999, požadavek na určení, že žalobkyně má právo nabýt od žalovaného do svého vlastnictví bezúplatným převodem pozemky parc. č. 111/1-louku a parc. č. 113/1-ornou půdu v N. V.; řízení v této právní věci bylo pravomocně zastaveno. Soud prvního stupně posuzoval sice žalobkyni jako osobu oprávněnou ve smyslu ustanovení , která uplatnila svůj nárok u Okresního úřadu-pozemkového úřadu ve F., který o tomto nároku rozhodl svým rozhodnutím z 9.10.1996, čj. ., ale nárok navrhující S. V. nebylo možné uspokojit pro zákonnou překážku vyjádřenou v , ježto šlo o pozemky, které nelze vydat. Jednání žalobkyně o bezúplatný převod náhradního pozemku i přes sepsání smlouvy na pracovišti P. f. ČR ve F. nebylo posléze úspěšné, když smlouva nebyla přijata k registraci a nebyla zanesena do evidence P. f. ČR s odůvodněním pro překážku vyjádřenou v , když totiž půdu nelze převést na devizového cizozemce, a to bez připuštění výjimky. Žalobkyně je pak devizovou cizozemkyní ve smyslu ustanovení , protože nemá v tuzemsku trvalý pobyt.

Proto byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení ; o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyni v řízení zastupovala, dne 20.8.2002 a dovolání bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 14.10.2002, tedy ve lhůtě stanovené v .

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení , protože měla za to, že tu odvolací soud ve svém rozhodnutí řešil otázku po právní stránce zásadního významu. Jako dovolací důvod uplatňovala dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka ve svém dovolání zdůrazňovala, že nepokládá za správný názor odvolacího soudu, opírající se o takový výklad ustanovení , podle něhož by nebylo dovoleno nabýt půdu v České republice nejen cizím státním občanům, ale i občanům České republiky, kteří mají trvalý pobyt v cizině. Dovolatelka v této souvislosti poukazovala na to, že tato otázka je v rozhodování odvolacích soudů řešena rozdílně, jak ostatně sám odvolací soud připustil ve svém rozsudku, že se totiž odchýlil od právního názoru vyjádřeného v jiném rozsudku téhož odvolacího soudu, zaujatého v jiné právní věci. Podle názoru dovolatelky správný právní názor je takový, že její právo nabýt nemovitosti včetně půdy na území České republiky vyplývá přímo z ustanovení , jakož i z ustanovení a Dovolatelka dále zastávala názor, že se výkladem citovaných právních předpisů nelze vrátit k právní situaci před vydáním zákona č. 29/1996 Sb. a před vydáním , v důsledku nichž došlo ke zrušení podmínky trvalého pobytu občanů ČR na území republiky. Nelze dospět ani k takovému výkladu citovaných ustanovení a č. , že by tu sice byl dán nárok na vydání původních pozemků, ale nikoli pozemků náhradních.

Přípustnost dovolání dovolatelky, směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, bylo nutno posoudit, jak na to poukazovala dovolatelka i odvolací soud, pouze podle ustanovení , neboť jiný důvod přípustnosti dovolání nebyl dovolatelkou tvrzen a ani dovolacím soudem nebyl shledán.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudu je dovolání přípustné i proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě účastníci řízení ve svých podáních i odvolací soud ve svém rozhodnutí konkrétně poukázali na to, že alespoň ve dvou dalších případech odvolací soudy řešily výklad ustanovení odlišně než tak učinil odvolací soud v tomto případě (sp.zn. Okresního soudu ve Frýdku-Místku). Musel tedy dovolací soud konstatovat, že je dovolání dovolatelky přípustné ve smyslu ustanovení a , když tu šlo v rozhodnutí odvolacího soudu o řešení právní otázky, která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně.

Dovolatelka odůvodňovala své dovolání tím, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení a , která se projednávané právní věci nepochybně týkala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V dovolacím řízení bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.

Podle ustanovení nelze půdu převést do vlastnictví devizových cizozemců.

V ustanovení je stanoveno, kdy pozemky nebo jejich část nelze oprávněné osobě (oprávněným osobám) vydat. V takových případech pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky, jež jsou ve vlastnictví státu, postupem podle , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.

Podle ustanovení je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan České republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25.2.1948 do 1.1.1990 způsobem uvedeným v

Odvolací soud v daném případě při aplikaci a výkladu ustanovení (v souvislosti s ustanovením téhož zákona) vycházel z toho, že pojem „devizoví cizozemci“ je nutno vyložit zcela podle (devizového zákona), a to nejen co do vymezení pojmů „devizový tuzemec“ a „devizový cizozemec“ (srov. a c/ ), ale také co do obsahu a uplatňování tohoto pojmu totožně s normou a praxí devizovou. Nebral zřetel na to, že devizový zákon klade pro účely tohoto zákona podstatný důraz na trvalý pobyt devizového tuzozemce a že význam trvalého pobytu pak při vymezení pojmu devizového cizozemce pokládá rovněž za podstatný.

V , stejně jako v dalších právních předpisech restituční povahy, zejména v zákoně č. , byl však již zákonný předpoklad trvalého pobytu na území České republiky v dalším legislativním vývoji opuštěn (v souvislosti se srov. zákon č. 29/1996 Sb. a č. ). Tuto důležitou skutečnost je třeba mít na zřeteli při výkladu pojmu „devizový cizozemec“ (v ), a to jen pro účely aplikace ustanovení , která v tomto smyslu není zcela totožná s aplikací i výkladem ustanovení devizového zákona.

Stejně při výkladu pojmu „převést do vlastnictví“ (v ) je třeba mít na zřeteli, že vydání nemovitosti podle ustanovení je zvláštním právním institutem, který jednak není totožný s vydáním věci vlastníkovi tím, kdo mu ji neprávem zadržuje ( ), ale nejde tu také o přechod ze zákona, ani o pouhý smluvní převod nemovitosti podle ustanovení (srov. č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 48 /126/). Obdobně je třeba vidět a chápat rozdíl mezi smluvním převedením nemovitosti do vlastnictví nabyvatele (např. při koupi či darování) a mezi přiznáním náhrady oprávněné osobě za nemovitost, kterou jí nelze vydat ( ), když tu náhrada „spočívá v poskytnutí nemovitosti ve správě pozemkového fondu“ (viz ).

Při uvážení uvedených okolností, které je třeba mít na zřeteli při aplikaci a výkladu ustanovení (v souvislosti s ustanoveními a téhož zákona) dospívá proto dovolací soud k závěru, že nelze přesvědčivě přisvědčit názoru odvolacího soudu v daném případě, že by ustanovení bylo překážkou možnosti přiznat oprávněné osobě podle náhradu za nemovitost, kterou nelze vydat ( téhož zákona), a to i náhradu spočívající v poskytnutí nemovitosti, jež je ve správě pozemkového fondu (srov. ), nevyjímaje ani půdu, státnímu občanu České republiky, který má trvalý pobyt v cizině.

Dovolací soud tedy zaujal v této právní věci odlišný právní názor než odvolací soud a proto nemohl mít za to, že je dovoláním dovolatelky napadený rozsudek odvolacího soudu správný, jak to má na zřeteli ustanovení . Přistoupil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle téhož ustanovení .

Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu bude pro soud prvního stupně v dalším řízení závazný (, věta první, ).

V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení odvolacího a dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. dubna 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu