Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1875/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. června 2001, č. j. -68, zamítl žalobu, aby soud určil, „že žalobce je výlučným vlastníkem pozemkových parcel č. 887/6, 887/7 a 887/9, zapsaných na LV č. 226 u Katastrálního úřadu v P. pro obec H. k. ú. Ž. u N.“. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního úřadu v P. - pozemkového úřadu z 8. 3. 1993, které nabylo právní moci 31. 3. 1993, byla schválena dohoda o vydání pozemku katastrálního čísla 887/6, uzavřená mezi L. ČR – H. K. aj. K., J. K., L. M. a H. V. K pozemkům katastrálního čísla 877/7 a 887/9 bylo vlastnické právo uvedeným fyzickým osobám obnoveno rozhodnutím téhož úřadu z 11. 3. 1996 poté, co rozhodnutím tohoto úřadu z 8. 3. 1993 byla schválena dohoda o vydání věci mezi H. s. p. v N. a uvedenými osobami. Rozhodnutím Okresního úřadu v P. - pozemkového úřadu ze 7. 9. 1997 návrhu na vydání označených pozemků M. D. nebylo vyhověno. J. K., J. K., L. M. a H. V. uzavřeli 28. 12. 1995 kupní smlouvu ohledně označených pozemků s právním předchůdcem žalobce Ž. I. s. r. o. jako kupujícím s právními účinky vkladu k 11. 1. 1996. V katastru nemovitostí je k označeným pozemkům proveden duplicitní zápis vlastnického práva pro žalovanou. Soud prvního stupně se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení v dané věci není dán s tím, že „žalobce je vlastníkem předmětných pozemků na základě kupní smlouvy, řádně zapsané v katastru nemovitostí dnem 11. 1. 1996, vlastnické právo k předmětným pozemkům vykonává, pozemky užívá, žalobkyně v žádném případě v užívání pozemků nebrání, skutečnost, že došlo k duplicitnímu zápisu vlastnictví u žalobkyně (správně žalované) do katastru nemovitostí mu ve výkonu jeho vlastnického práva nijak nebrání a duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí nepředstavuje zápis práva. … Domáhá-li se někdo jiný zápisu do katastru, musí postupovat právními prostředky a důkazní břemeno je na něm nikoliv na tom, kdo byl v souladu s právními předpisy již do katastru zapsán. Je tedy na žalované, zda žalobní návrh podá nebo zda se žalobce bude domáhat opravy duplicitního zápisu, když tento zasahuje do jeho právem chráněných zájmů a byl proveden bez jeho účasti“.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. prosince 2001, č. j. -88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na žalobě, jeho nedostatek však spatřoval v jiných okolnostech. Duplicitní zápis vlastnictví žalované v katastru nemovitostí byl proveden záznamem ve smyslu , kterou se provádí , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a , katastrální zákon (dále jen „ “), zatímco žalobce byl jako vlastník zapsán po provedeném vkladovém řízení. Oba zápisy mají stejné právní účinky. Zapsaný duplicitní vlastník nemá jinou možnost, než se žalobou u soudu domáhat vyřešení toho, kdo je a kdo není vlastníkem předmětných nemovitostí. Za situace, kdy žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník, pak i kdyby byl ve věci úspěšný, nebyla by tím vyřešena existence duplicitního zápisu vlastnictví žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ] s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam pro řešení otázky existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě při duplicitním zápisu v katastru nemovitostí, kdy odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury. Namítá, že nelze souhlasit s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, neboť duplicitní vlastník je omezen právy jiného duplicitního vlastníka a nemůže bez souhlasu druhého s věcí nakládat a naopak nemůže tak činit ani druhý duplicitní vlastník. Pokud odvolací soud naznačuje, že by mělo být žalováno, že duplicitní vlastník není vlastníkem, má žalobce za to, že „tento gramatický výklad nevede k ničemu jinému než k výsledku soudního rozhodnutí stejného právního významu, na jehož základě by měl katastrální úřad vyznačit výlučného vlastníka“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) , přičemž předpoklady přípustnosti dovolání podle nebyly naplněny.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ve spojení s , neboť právní otázka naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví v návaznosti na duplicitní zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí judikaturou vyšších soudů výslovně nebyla řešena.

Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Žalobce nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v , a b) a nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Podle , kterou se provádí o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění a , a zákon České národní rady č. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění , je-li katastrálnímu úřadu postupně doručeno více vykonatelných rozhodnutí a jiných listin, jimiž je katastrální úřad vázán, z nichž každá svědčí o vlastnictví jiné osoby k téže nemovitosti, vyjádří katastrální úřad v katastru tuto okolnost duplicitním zápisem vlastnictví. Zároveň o tom vyrozumí osoby, které jsou podle takto rozporných listin označeny za vlastníky nemovitosti.

Je-li jako vlastník určité nemovitosti zapsána i jiná osoba než žalobce (duplicitní zápis), nelze mít za to, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem právě on, může-li stejná práva, tvořící obsah vlastnického práva, uplatňovat i jiná osoba. Dovolací soud je naopak toho názoru, že osoba duplicitně zapsaná jako vlastník určité nemovitosti má vždy naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k takové nemovitosti, neboť při významu zápisů do katastru nemovitostí (srov. § 20 katastrálního zákona o závaznosti údajů v katastru) je třeba nepatřičnost dvojího či vícerého zápisu vlastnictví k téže věci (mimo režim spoluvlastnictví) odstranit. Proto nemůže obstát názor soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého zájmu žalobce na určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je zaznamenán duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí.

Pozitivní určení vlastnického práva pak má přednost před negativním určením (že žalovaný není vlastníkem sporné nemovitosti), protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. Skutečným vlastníkem může být totiž i osoba třetí. Dovolací soud je toho názoru (zaujatého již v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 6. 2000 sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech č. 8/2000), že podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně, neboť takové rozhodnutí by nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky. Učiněný závěr je tak v rozporu s právním závěrem, k němuž dospěl odvolací soud.

Dovolací soud také souhlasí s názorem, že duplicitní zápis nemůže být proveden na základě rozsudku, jímž se určuje vlastnictví k nemovitostem ve smyslu . Takovéto rozhodnutí závazným způsobem (viz ) deklaruje, kdo je vlastníkem nemovitosti ke dni jeho určení soudem, řeší tudíž do té doby sporné vlastnické vztahy mezi účastníky řízení a tedy odstraňuje problém eventuálního duplicitního zápisu. Takovým rozhodnutím je samozřejmě vázán i katastrální úřad, který na jeho základě provede výmaz vlastnického práva neúspěšného žalovaného „duplicitního vlastníka“, jehož identifikace je z výroku rozsudku ve spojení s jeho záhlavím zcela jasná.

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné, byl rozsudek odvolacího soudu podle zrušen. Jelikož důvod zrušení se vztahuje také na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i jeho rozsudek a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu