Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1876/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. ledna 2001, č. j. -55, určil, „že kupní smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitostem, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 28. 6. 1998 je platná a mezi stranami vznikl závazkový vztah“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel mimo jiné ze zjištění, že kupní smlouvou z 28. 6. 1998 žalovaná prodala žalobkyni nemovitosti uvedené v čl. I smlouvy za kupní cenu 263 750 000,- Kč, která měla být zaplacena ve čtyřech stanovených splátkách. Žalobkyně 29. 6. 1998 podala u Katastrálního úřadu P. návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy z 28. 6. 1998. Žalovaná podáním z 26. 8. 1998 oznámila označenému katastrálnímu úřadu, že odstoupila od kupní smlouvy, a katastrální úřad řízení o povolení vkladu přerušil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice řízení mají věcnou legitimaci v tomto sporu a že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle názoru soudu kupní smlouva z 28. 6. 1998 obsahuje všechny podstatné náležitosti a žalovaná platně od smlouvy neodstoupila.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované bez dalšího dokazování rozsudkem ze dne 10. května 2001, č. j. -85, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud poukázal na soudní praxi, která dovodila, „že není dán naléhavý právní zájem na určení otázky, jež má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, lze-li žalovat přímo na existenci tohoto práva či právního vztahu“. V daném případě není „pochyb o tom, že konečným zájmem žalobce je určení existence vlastnictví k převáděným nemovitostem. Žalobce se však žalobou na určení domáhá rozhodnutí otázky platnosti kupní smlouvy, která je otázkou předběžnou ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), ačkoli lze přímo žalovat na určení existence práva nebo právního vztahu. Za uvedené situace nelze než dovodit, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, aniž výslovně uvedl, v čem ji konkrétně spatřuje, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že nemůže žalovat na určení vlastnictví k nemovitostem, neboť nenastala právní skutečnost, se kterou zákon nabytí vlastnického práva spojuje, tj. vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Protože až do vydání pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí zůstává vlastníkem žalovaná, nemohl by soud žalobě na určení vlastnictví vyhovět. Pouze z opatrnosti v mezidobí podal žalobu na určení vlastnického práva, která za situace, kdy katastrální úřad rozhodl 5. 9. 2001 o vkladu vlastnického práva v jeho prospěch, je již bezpředmětná. Je proto toho názoru, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání s tím, že námitka, týkající se nemožnosti žalovat na určení vlastnictví, nemůže obstát, neboť vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nelze již napadnout žádnou žalobou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Vady uvedené v , a b) a , jakož jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by dovolací soud musel přihlédnout, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny ( ), nebyly z obsahu spisu zjištěny.

Právní argumentace odvolacího soudu v podstatě odkazující na již ustálenou soudní praxi (včetně praxe dovolacího soudu) ve vztahu k žalobám na určení vlastnictví v porovnání se žalobami na určení (ne)platnosti převodní smlouvy není v daném případě namístě. V běžných případech sporů o platnost či neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti byl již na základě sporné převodní smlouvy proveden vklad do katastru nemovitostí, čímž došlo ke změně vlastnictví (viz ObčZ, podle kterého převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak; tímto zvláštním předpisem je , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). V daném případě jde o situaci netypickou, kdy podle skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel a od nichž se dovolací soud nemohl odchýlit, k převodu vlastnictví na základě kupní smlouvy z 28. 6. 1998 ještě nedošlo, poněvadž katastrální úřad v řízení o povolení vkladu podle a násl. nerozhodl a řízení přerušil do skončení tohoto sporu. V takovéto situaci se žalobce, dovolávající se platnosti sporné smlouvy a mající zájem na tom, aby byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, nemohl úspěšně domáhat určení, že je jejich vlastníkem, protože mu v tom bránilo výše citované ustanovení ObčZ. Žalobce v době zahájení řízení vlastníkem sporných nemovitostí nemohl být a ani se za něj právem nepovažoval.

Jestliže odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil především tím, že se žalobce měl domáhat „určení existence vlastnictví“, aniž by vzal v potaz specifikum sporného právního vztahu, neposoudil věc správně. Nadto ve svých úvahách zcela pominul, že žalobce žaloval nejen na určení platnosti sporné převodní smlouvy, ale i na určení existence právního vztahu, „že mezi stranami vznikl závazkový vztah“.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a uplatněný dovolací důvod podle je naplněn. Dovolací soud proto podle a 3 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu