Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 374/2003

U S N E S E N Í

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. , byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle „§ 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.“ /správně § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák./, kterého se dopustil dne 31. 1. 2002 v prodejně smíšeného zboží v obci V. u D. Za tento trestný čin mu byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. , kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle „§ 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.“ /správně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř./ zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému R. H. byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. „a)“, b), e) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. , uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na skutečnost, že utrpěl těžký úraz, který si vyžádal opakovanou operaci spojenou s celkovou anestezí, které měly vyvolat zhoršení paměťových a vnímacích schopností obviněného. Z tohoto důvodu bylo na místě zvažovat ustanovení obhájce ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. Dovolatel dále uvedl, že postupem soudu mu bylo znemožněno zúčastnit se hlavního líčení dne 7. 8. 2002, když spoléhal na písemné ujištění zapisovatelky o termínu konání hlavního líčení. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti uvedené v § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolatel napadl všechny výroky obsažené jak v rozhodnutí soudu I. stupně, tak i soudu odvolacího.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existenci prvního z dovolacích důvodů zakládá porušení ustanovení o nutné obhajobě a druhý z uplatněných dovolacích důvodů se vztahuje na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Námitka dovolatele podporující závěr o nutnosti ustanovení obhájce soudem I. stupně svým obsahem odpovídá formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., zatímco námitka o znemožnění přítomnosti obviněného v hlavním líčení postupem soudu obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podmínky nutné obhajoby jsou upraveny v § 36 a § 36a tr. ř. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Tyto pochybnosti mohou podle názoru právní teorie i praxe vzniknout u obviněných, jejichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, němých, slepých, negramotných, těžce nemocných apod.

V předmětné trestní věci obviněný za okolnost vzbuzující pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit považoval opakované anestezie při operacích, kterým se před konáním hlavního líčení podrobil. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2002 však vyplývá, že se jej obviněný účastnil a vypověděl, že utrpěl zranění pravé nohy a pravé ruky, z jeho výpovědi však nelze dovodit zhoršení jeho paměti nebo schopnosti vnímat, když navíc na žádnou indispozici v tomto smyslu nepoukázal. Lze tedy uzavřít, že pouhá skutečnost, že obviněný v důsledku operací byl podroben anestezii není sama o sobě okolností vzbuzující pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř., když tato skutečnost není doprovázena jinou okolností, např. výraznými změnami v chování obviněného, které by mohlo vzbudit pochybnosti o jeho schopnosti vnímat prožité události, reprodukovat je event. reagovat na okolní vjemy. Jakékoli pochybnosti o duševním stavu obviněného nevyplývají ani z lékařských zpráv založených ve spise, v nichž se ošetřující lékaři vyjadřovali ke schopnostem obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, přičemž v nich byly zmiňovány výlučně problémy fyzické v důsledku omezené pohyblivosti obviněného v rozhodném období. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou proto postupoval v souladu s platnou právní úpravou, když obviněnému, u něhož v průběhu soudního řízení nenastal žádný z možných projevů nezpůsobilosti náležitě se hájit, obhájce neustanovil. Nejvyšší soud tedy považuje námitky dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. za nedůvodné.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se hlavní líčení může provést v nepřítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Podle § 202 odst. 4 tr. ř. nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.

V posuzované trestní věci bylo dne 19. 6. 2002 konáno hlavní líčení, kterého se obviněný účastnil a v průběhu něhož byl proveden jeho výslech v procesním postavení obviněného. V závěru tohoto hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo podle § 219 odst. 1 tr. ř. hlavní líčení odročeno k požadavku obviněného na 7. 8. 2002 v 8.30 hod. Obsah tohoto usnesení vzal obviněný na vědomí, jak vyplývá z protokolu na č. l. 87. Dne 7. 8. 2002 se obviněný k hlavnímu líčení ve stanovenou dobu nedostavil a podle § 202 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Závěrem tohoto hlavního líčení byl samosoudcem vyhlášen odsuzující rozsudek a hlavní líčení bylo skončeno v 9.10 hod. Ze spisu dále vyplývá, že v 9.50 hod. se do budovy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dostavil obviněný, s nímž byl sepsán tzv. „doplněk protokolu o hlavním líčení“. Z tohoto vyplývá, že obviněný jako důvod svého pozdního příchodu uvedl nepřesnou informaci týkající se začátku odročeného hlavního líčení, kterou obdržel „na lísteček“ od zapisovatelky M. Š. Samosoudcem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl poté poučen, že dne 19. 6. 2002 vzal na vědomí termín hlavního líčení a „orientační lísteček“ nelze považovat za úřední u, která by v tomto ohledu mohla mít relevantní význam.

Z obsahu spisu tedy nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tvrzení obviněného ohledně počátku hlavního líčení konaného dne 7. 8. 2002. Kromě obsahu protokolu o předchozím hlavním líčení, z něhož naopak vyplývá, že soud vyhověl žádosti obviněného konat další hlavní líčení až po skončení jeho rehabilitační léčby, je pro Nejvyšší soud podstatnou skutečnost, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou byl přítomen vyhlášení usnesení o odročení hlavního líčení stejně jako obviněný a k dalšímu jednání se dostavil správně v soudem určené době v 8.30 hodin.

V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Hlavní líčení bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného na základě rozhodnutí soudu, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, přičemž byly naplněny i další požadavky § 202 odst. 2 tr. ř. Obžaloba byla obviněnému řádně doručena dne 3. 5. 2002 (viz č. l. 65), obviněný vzal termín konání hlavního líčení na vědomí, o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný vyslechnut v průběhu předchozího řízení, zejména v hlavním líčení dne 19. 6. 2002, k zahájení trestního stíhání došlo usnesením ze dne 11. 2. 2002 a toto usnesení bylo obviněnému řádně doručeno, obviněný prostudoval spis dne 25. 3. 2002, přičemž neučinil návrhy na doplnění vyšetřování. Obviněný se nenacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a v posuzovaném případě se nejedná o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Protože v dané věci nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, shledal Nejvyšší soud námitky obviněného podporující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedůvodnými.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v předmětné trestní věci nebyl shledán důvod pro ustanovení obhájce obviněnému a hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného bylo konáno při dodržení všech požadavků stanovených platnou právní úpravou. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně nutnosti ustanovení obhájce a porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová