Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 58/2020

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 52 006 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 046 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 046 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení.

II. Nárok žalobkyně se ohledně částky ve výši 29 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 778,80 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 788,28 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 12. 2019, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 814,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Nárok žalobkyně ohledně částky ve výši 7 450 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 506,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 258,82 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 046 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 046 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení. II. Nárok žalobkyně se ohledně částky ve výši 29 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 778,80 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 788,28 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 12. 2019, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 814,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Nárok žalobkyně ohledně částky ve výši 7 450 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 506,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 258,82 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 52 006 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela dne 20. 11. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách

po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2019. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 5 737,31 Kč na jistině, na dlužném poplatku 1 712,69 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 258,82 Kč a nadále běžícího

ve výši 23,72% ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 506,56 Kč a nadále běžícího ve výši 9,75 % ročně z částky 5 737,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela žalovaná dne 26. 2. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 28 480 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 780 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, souhrnného poplatku a poplatku za pojištění se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 786 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 8. 2019. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2019. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 31 860,02 Kč na jistině, na dlužném poplatku a na dlužném poplatku za životní pojištění celkem 12 695,98 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 788,28 Kč a nadále běžícího ve výši 21,27% ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 778,80 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 31 860,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba, IČO, a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 11. 2019.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani se nedostavila na jednání dne 28. 4. 2021, ačkoliv bylo doručení předvolání vykázáno dnem 25. 3. 2021, a tak bylo jednáno v souladu s ustanovením v nepřítomnosti žalované. K jednání se dostavila právní zástupkyně žalobkyně, která po poučení uvedla, že na žalobě v plném rozsahu trvá, neboť má za to, že žalobkyně soudu doložila všechny podklady tak, že by mělo být zcela zřejmé, že by žalovaná měla uhradit všechny závazky vůči žalobkyni.

3. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru

o skutkovém stavu věci.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 20. 11. 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 14 800 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách

po 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne

20. 11. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 27 350 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 11. 2019.

5. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 20. 11. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnaná jako dělnice u společnosti právnická osoba v anonymizována dvě slova. Její čistý měsíční příjem činí 14 500 Kč a jako další příjem uvedla 17 000 Kč a 2 000 Kč, kdy částku 17 000 Kč označila jako příjem partnera a částku 2 000 Kč jako další příjem (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu atd.). Bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 5 000 Kč, dále hradí splátky dalších 2 úvěrů/zápůjček celkem ve výši 6 650 Kč a její výdaje na domácnost a osobní výdaje činí celkem 12 500 Kč. Uvedla, že jí byly poskytnuty další dva úvěry v celkové výši

90 000 Kč, kdy celková měsíční splátka těchto úvěrů činí 5 300 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že k ověření finanční situace žalované byly použity bankovní výpisy, výplatní pásky

a pracovní smlouva.

6. Z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 26. 2. 2018, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 32 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 28 480 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 780 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 61 260 Kč v 78 týdenních splátkách

po 786 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 2. 2018, včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila

na předmětný úvěr celkem částku ve výši 16 954 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2019.

7. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 26. 2. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána jako dělnice stále u společnosti právnická osoba v anonymizována dvě slova. Její čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč a jako další příjem uvedla částku 20 500 Kč a 2 000 Kč, kdy částku 20 500 Kč označila jako příjem partnera a částku 2 000 Kč označila jako další příjem (výživné/ alimenty, příjmy z pronájmu atd.). Bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení platí ve výši 5 000 Kč měsíčně, dále hradí splátky 2 předchozích úvěrů/zápůjček ve výši 9 000 Kč a její osobní výdaje činí 12 000 Kč. Z tétoy dále vyplynulo, že na první závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně měla hradit měsíčně částku 2 700 Kč a na další zápůjčku

u právnická osoba příjmení splátku 5 000 Kč měsíčně (dluh činil celkem 100 000 Kč). Dále zde bylo uvedeno, že k ověření finanční situace žalované byly použity výplatní pásky

a pracovní smlouva.

8. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 2 700 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy 3 144 Kč měsíčně. To, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná měla již před prvním úvěrem splátky jiných úvěrů ve výši 6 650 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 20. 11. 2017) a před poskytnutím druhého úvěru splátku ve výši 9 000 Kč (viz Karta zákazníka ze dne 26. 2. 2018), není zřejmé. Výše všech těchto splátek se však v kartách zákazníka zpracovaných při poskytnutí shora uvedených úvěrů ve výdajích žalované neprojevila.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila

na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019.

10. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud

za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované nejprve částku ve výši 20 000 Kč a poté další částku, a to ve výši

32 000 Kč, a to obojí v hotovosti. V obou případech posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a to tak, že byla vyplněna karta zákazníka, kdy žalovaná podpisem ztvrdila správnost sdělených údajů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela v prvním případě z toho, že čistý příjem žalované činí

16 500 Kč + další příjem – partner částku 17 000 Kč. Výše měsíčních závazků žalované činí celkem 24 150 Kč, tyto se skládají z částky 5 000 Kč (bydlení), 12 500 Kč osobní výdaje, 5 300 Kč + 1 350 Kč (splátky úvěrů/zápůjček. Žalovaná dle dokumentu žije v domácnosti s partnerem a 1 nezaopatřeným dítětem. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 27 350 Kč. Ve druhém případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že čistý příjem žalované činí 18 000 Kč + další příjem – partner částku 20 500 Kč. Výše měsíčních závazků žalované činí celkem 26 000 Kč, tyto se skládají z částky 5 000 Kč (bydlení),

13 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 7 700 Kč + 1 300 Kč (splátky úvěrů/zápůjček). Žalovaná dle dokumentu žije v nájmu, domácnost sdílí s partnerem a 1 nezaopatřeným dítětem. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 16 954 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba, IČO, na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl žalované odeslán dne 13. 12. 2019, přičemž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Poté byla dne 7. 5. 2020 opětovně vyzvána ke splnění své povinnosti – tedy k úhradě dlužných částek, a to do 14. 5. 2020.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to

na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, tj. v částce

15 046 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru číslo číslo neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření těchto smluv.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně

na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o. z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila určité údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny,

a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

29. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek a z pracovních smluv (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Z karet zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení, včetně energií a nájmu, žalované činily 5 000 Kč měsíčně, že žalovaná má bydlet v nájmu spolu s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem, kdy tyto výdaje žalované byly ověřeny nájemní smlouvou, která nebyla soudu rovněž doložena. Nelze ani přehlédnout, že karty zákazníka byly sepsány týž den či den předem, jako byly uzavřeny shora uvedené smlouvy, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaná má u poskytovatele již jeden nesplacený úvěr a že si vzápětí bere po třech měsících další úvěr, z karty klienta nevyplývá. Jak bylo vyhodnoceno, že žalované byly poskytnuty u jiného poskytovatele další tři úvěry v celkové výši 90 000 Kč, resp. 100 000 Kč, kdy měsíční splátky v měsíci listopadu roku 2017 činily 6 650 Kč a v měsíci únoru 2018 částku ve výši 9 000 Kč, není jasné. Stejně tak není jasné, jak právní předchůdkyně vyhodnotila, že v měsíci listopadu 2017 uvedla žalovaná částku ve výši

17 000 Kč jako další příjem, kdy se jednalo o ničím nepodložený příjem partnera, a v měsíci únoru 2018 tento činil již 20 500 Kč. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalované samy na úhradu nutných životních nákladů žalované a jejího jednoho nezaopatřeného dítěte zcela nepostačují a bez příjmů od třetí osoby nebude schopna závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně hradit. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů, a zejména pak před poskytnutím druhého úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona

o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z. jsou úvěrové smlouvy neplatné.

30. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu o.z., neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy

o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by

i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit

v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

31. Za situace, kdy jsou úvěrové smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 26. 2. 2018 v hotovosti částku 32 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 16 954 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 15 046 Kč včetně nároku

na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 046 Kč

od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to za dobu od 10. dne od obdržení výzvy k zaplacení dlužné částky, která byla žalované doručována dne 13. 12. 2019, neboť si nejpozději tohoto dne žalovaná musela být vědoma toho, že je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně (výrok I.).

32. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 11. 2017 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 27 350 Kč, tedy žalobkyně nemá žádný nárok na bezdůvodné obohacení, neboť žalovaná uhradila na svůj dluh žalobkyni víc, než činilo její bezdůvodné obohacení. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok III.).

33. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , , tj. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala úhradu částky 52 006 Kč spolu s dalším příslušenstvím (poplatky za úvěry, obchodní úroky, úroky z prodlení), byla jí však přiznána pouze částka 15 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 24. 12. 2019 do zaplacení, tedy v celkovém souhrnu nebyla úspěšná. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).