Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 31/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 2 tr. ř., takto:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. března 2002, čj. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného P. V.

Napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 se z r u š u j e ve výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit poškozené M. N., škodu ve výši 67.500,- Kč.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 tr. ř. se výše uvedená poškozená se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. března 2002, čj. -85, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 21. 8. 2001 kolem 16.15 hod. v P. jako řidič osobního služebního automobilu společnosti Č. T., a. s., v důsledku nepozornosti při řízení vozidla při projíždění světelně řízenou křižovatkou v ulici N. ve směru od ulice V. do ulice D., se na vyznačeném přechodu pro chodce střetl s chodkyní M. N., přecházející již na konec červeného signálu ulici N. zleva doprava ve směru jízdy obžalovaného, přičemž poškozená v důsledku střetu utrpěla zhmoždění mozku, krvácení nad a pod tvrdou plenu mozkovou, zlomeninu obou zápěstí Collesova typu, tržně zhmožděnou ránu hlavy a zhmoždění levé nohy. Za to byl obviněný P. V. odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák za použití § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti dnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo pak obviněnému uloženo nahradit M. N., vzniklou škodu ve výši 67.500,- Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 3. 2002, když proti němu nebylo podáno odvolání.

Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V., a to jen proti výroku, kterým mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozené M. N. částku 67.500,- Kč. Uvedeným výrokem byl podle názoru ministra spravedlnosti v neprospěch obviněného P. V. porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo v ustanoveních § 43 odst. 1, odst. 3 tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 2 podle něj především pochybil, když nezjišťoval, zda obviněný řídil osobní motorové vozidlo svého zaměstnavatele Č. T., a. s., v rámci plnění služebních úkolů, nebo jako soukromou jízdu. Tato skutečnost je přitom určující k zjištění subjektu odpovídajícího za způsobenou škodu. Další pochybení spatřuje ministr spravedlnosti v tom, že obvodní soud přiznal na základě lékařského posudku o bolestném, kterým bylo bolestné celkově ohodnoceno 562,5 bodu, poškozené M. N. částku 67.500,- Kč, a to podle , jíž je stanovena hodnota 1 bodu částkou 120,- Kč. Obvodní soud tak měl přehlédnout, že v době kdy k nehodě došlo, bylo odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění upraveno , podle níž () odpovídala 1 bodu částka 30,- Kč a tudíž obviněnému mohla být stanovena povinnost nahradit škodu pouze v rozsahu 16.875,- Kč. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. března 2002, čj. -85, pokud byla obviněnému P. V. stanovena povinnost zaplatit poškozené M. N. škodu ve výši 67.500,- Kč, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení , odst. 3 tr. ř., aby podle tr. ř. citovaný rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a dále postupoval podle tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 228 odst. 1, věty před středníkem, tr. ř., odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3).

Podle § 229 odst. 1 tr. ř., není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.

Citovanými ustanoveními trestního řádu se obvodní soud při rozhodování o náhradě škody neřídil.

Je třeba přisvědčit závěru uvedeném ve stížnosti pro porušení zákona, že obvodní soud pochybil, když v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému P. V. zaplatit poškozené M. N. jako náhradu škody částku 67.500,- Kč. Vzhledem k blíže nespecifikované výpovědi obviněného jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení, že kritického dne \"nastupoval do služebního vozidla\", nemohl soud mít objasněnu otázku, zda se v daném případě jednalo o tzv. služební jízdu, tj. zda v okamžiku, kdy k nehodě došlo, plnil obviněný pracovní úkoly, či se služebním vozidlem jel v soukromém zájmu. Přitom její objasnění mělo pro postup při rozhodování o náhradě škody zásadní význam. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. totiž škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí R 29/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž bylo vysvětleno, že nárok na náhradu škody způsobené trestným činem třetí osobě nebo cizí právnické osobě zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, může v adhezním řízení uplatnit pouze právnická osoba nebo fyzická osoba (zaměstnavatel), u níž je zaměstnanec v době způsobení škody v pracovním poměru. Poškozené třetí osobě nebo cizí právnické osobě v takovém případě nárok na náhradu škody vůči zaměstnanci nenáleží; své nároky může uplatňovat pouze vůči zaměstnavateli, u něhož byl pachatel v době činu zaměstnancem, nikoli však v trestním řízení proti takovému pachateli. Pokud by Obvodní soud pro Prahu 2 po provedeném dokazování v tomto směru dospěl k závěru, že obviněný P. V. řídil automobil svého zaměstnavatele Č. T., a. s., v rámci plnění svých služebních povinností, pak nemohl učinit výrok o náhradě škody podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., ale měl odkázat poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ministr spravedlnosti rovněž správně vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 2 pochybení, spočívající v tom, že při určení výše odškodnění za bolest vycházel zjevně z Je totiž nepochybné, že k nehodě došlo dne 21. 8. 2001, tedy v době, kdy odškodnění bolesti a ztížení společenského bylo upraveno , ve znění účinném do 1. 1. 2002. Obvodní soud pro Prahu 2 při rozhodování o náhradě škody zjevně vycházel z lékařského posudku ze dne 18. 3. 2002 o bolestném, jímž bylo bolestné poškozené vyjádřeno 562,5 bodu a náhradu vypočetl podle ustanovení , jímž byla hodnota jednoho bodu stanovena částkou 120,- Kč. Tato úvaha je však pouhou dedukcí, protože rozsudek vzhledem k ustanovení tr. ř. neobsahuje odůvodnění. Částka 67.500,- Kč, která byla poškozené přiznána, je však násobkem čísel 562,5 a 120. Obvodní soud však evidentně přehlédl, že podle cit. vyhlášky bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. do 1. 1. 2002), se mají posuzovat podle dosavadních právních předpisů, což v daném případě byla , ve znění účinném do 1. 1. 2002, kterou byla hodnota jednoho bodu stanovena částkou 30,- Kč (), vzhledem k níž mohla být poškozené přisouzena maximálně částka 16.875,- Kč (562,5 x 30 = 16.875).

Z výše uvedeného je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 2 především pochybil, když opominul v adhezním řízení zjišťovat subjekt odpovídající za způsobenou škodu, jež poškozené M. N. vznikla, ačkoli požadavek na správné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, uvedený v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., se nepochybně vztahuje nejen na rozhodování soudu o vině a trestu, nýbrž i na rozhodování o náhradě škody, a povinnost nahradit škodu uložil bez dalšího obviněnému P. V. Porušil tak zákon v neprospěch obviněného zejména v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., podle něhož obviněného k náhradě škody zavázal, ačkoli pro vyslovení povinnosti k náhradě škody podle výsledků dokazování nebyl dostatečný podklad.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném ustanovení a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok o náhradě škody v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. března 2002, čj. -85, zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Sám pak postupem podle § 271 odst. 2 a § 265 tr. ř. rozhodl tak, že poškozenou M. N., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ostatní výroky v napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 zůstaly nedotčeny.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k