Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 294/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. , byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „ve dnech 20. 10. 1997, 30. 1. 1998 a 1. 4. 1998 v Plzni uzavřel jako jednatel firmy Q. W.t, spol. s r. o. P., s leasingovou společností M., spol. s r. o., leasingové smlouvy na finanční leasing, kdy předmětem leasingu byl vždy nábytek, a to v případě leasingové smlouvy ze dne 20. 10. 1997, nábytek pro vybavení objektu penzionu Z. L. N., v pořizovací hodnotě 4.183.014,- Kč, v případě leasingové smlouvy ze dne 30. 1. 1998 nábytek pro vybavení kanceláře firmy v P., v pořizovací hodnotě 2.104.988,- Kč a v případě leasingové smlouvy ze dne 1. 4. 1998 nábytek pro vybavení baru restaurace v P., v pořizovací hodnotě 6.715.246,- Kč, přičemž ve všech těchto smlouvách se zavázal k postupnému splácení leasingových splátek, vyrobený nábytek dle předávacích protokolů převzal od zhotovitele O. V., Č. L., T., ale leasingové splátky přestal splácet a s předmětem leasingu naložil tak, že část nábytku umístěného v penzionu Z. L. předal Z. F. na úhradu dluhu a s ostatním nábytkem naložil neznámým způsobem, nevrátil jej leasingové společnosti M., spol. s r. o., P. a společnost Q. W. převedl fiktivně na nového majitele M. P., svým jednáním způsobil leasingové firmě M., spol. s r. o. škodu ve výši 7.314.874,- Kč. Za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat v jakékoliv obchodní společnosti statutárního zástupce a dále zákaz soukromého podnikání v předmětu nákup zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu pěti roků. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný R. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá „v nesprávném posouzení skutku odvolacím soudem.“

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v dané věci je obchodně právní vztah nesprávně považován za trestný čin. Odvolací soud podle jeho názoru zjištěné skutečnosti vyložil v rozporu s provedenými důkazy a jejich obsahem, navíc nepřihlížel k důkazům, které potvrzovaly obhajobu obviněného a některé obhajobou navrhované důkazy ani neprovedl. I po převodu obchodního podílu zůstala leasingová společnost leasingovým nájemcem, přičemž nedošlo ke změně obsahu leasingové smlouvy ani jejich účastníků. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolatel namítá výlučně nesprávnost skutkových závěrů, aniž by však napadenému rozhodnutí vytkl konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v § 265b trestního řádu a navíc formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s jeho odůvodněním. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obsah dovolání je v souladu s požadavky vymezenými v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v § 265b tr. ř. uveden není.

Skutková zjištění v projednávané trestní věci, vyjádřená v popisu skutku soudu I. stupně, a která byla převzata i odvolacím soudem, obsahují veškeré zákonem předpokládané skutkové okolnosti, z nichž je možné dovodit naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným.

Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku spatřoval nesprávnost právního názoru, k němuž dospěl odvolací soud, v tom, že nesporně zjištěné skutečnosti vyložil tento soud v rozporu s provedenými důkazy a jejich obsahem. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nepřihlížel k důkazům podporujícím obhajobu, v tom smyslu, že změnou obsahu nebo účastníků příslušné leasingové smlouvy nedošlo k neoprávněné dispozici s předmětem leasingu. Z obsahu odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že ačkoli v něm formálně byly uplatněny zákonné dovolací důvody odpovídající § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů odvolacím soudem a tedy ve skutkových vadách, když teprve jejich důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. dubna 2003

Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová