Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1022/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. . Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soudu vlastní rozhodnutí a obviněného P. Š. uznal vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., protože dne 15. 1. 2002 kolem 13. 30 hod. v B. na chodníku ulice O. v úmyslu zmocnit se nákupní tašky, přistoupil k poškozené JUDr. B. R., a poté tuto tašku vytrhl poškozené z ruky takovou silou, že poškozená JUDr. R., která měla u sebe hůl, jíž používá k chůzi, upadla na zem, čímž utrpěla tříštivou zlomeninu horního konce levé stehenní kosti, a to dolní části krčku stehenní kosti s odlomením malého chocholíku a odlomení velkého hrbolu kosti pažní vlevo, v důsledku čehož byla citelně omezena v obvyklém způsobu života po delší dobu, kdy 6 týdnů byla upoutána na lůžko, a následně s ní do 28. 3. 2002 byla v rámci hospitalizace prováděna rehabilitace s nácvikem chůze a do současné doby trvá ambulantní léčba; odcizením tašky s peněženkou a finanční hotovostí způsobil obžalovaný poškozené škodu ve výši nejméně 1.403,30 Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem.

Proti všem výrokům citovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. Š. dovolání, přičemž mimo jiné uplatnila v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.g) tr. ř. námitku, že skutek uvedený v napadeném rozsudku měl být posouzen jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jak ho kvalifikoval soud prvního stupně.

Dnešního dne v rámci neveřejného zasedání Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným a podle § 265k odst. 1 tr. ř. a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. . Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Protože obviněný P. Š. v současnosti vykonával trest odnětí svobody uložený výše citovaným rozsudkem, který byl Nejvyšším soudem k podanému dovolání zrušen, bylo nutno ve smyslu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.

Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že obviněný P. Š. je hlášen k trvalému pobytu v obci H., dříve okres T. Na tomto místě se však před spácháním předmětné trestné činnosti nezdržoval, neboť pobýval u různých kamarádů v T. a v B., přičemž přesné adresy a příjmení těchto osob nebyl schopen orgánům činným v trestním řízení v lednu 2002 sdělit. Rovněž přespával v opuštěném bytě někde poblíž obchodního domu T., který byl uzamčen a do bytu vnikal oknem. Dále bylo zjištěno, že v této trestní věci byl obviněný ve vazbě na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. , z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. s tím, že jeho osobní svoboda byla omezena zadržením dne 15. 1. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. , byl obviněný podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. na základě písemného slibu propuštěn z vazby na svobodu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. , byl obviněný z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby. Z odůvodnění usnesení mimo jiné vyplývá, že obviněný jednáním v tomto rozhodnutí blíže uvedeným porušil slib, vyhýbal se trestnímu stíhání a v trestné činnosti pokračoval.

Podle názoru Nejvyššího soudu jsou u obviněného P. Š. dány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. V této souvislosti je nutno zejména vzít v úvahu, že před spácháním trestné činnosti nebyl k žádnému městu nebo místu na území České republiky poután takovým způsobem, aby byl dosažitelný orgánům činným v trestním řízení. Navíc po předchozím propuštění z vazby na svobodu neplnil svůj slib (§ 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.), když se nezdržoval na adrese, jíž sám určil, a nemohl být vyrozuměn o konání hlavního líčení. Protože v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání hrozí obviněnému v dalším trestním řízení, pokud bude pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., uložení vysokého trestu (zákon stanoví na tento trestný čin trest odnětí svobody na pět až dvanáct let), je popsanými zcela konkrétními skutečnostmi dostatečně z hlediska § 67 písm. a) tr. ř. odůvodněna obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. S ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k