Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 2/2003

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, a to pro trestný čin společného výdělečného převádění cizinců ve dvou případech podle č. 1 cizineckého zákona, , , Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, jenž nabyl právní moci téhož dne, byli J. W. a P. P. uznáni vinnými trestnými činy společného výdělečného převádění cizinců (J. W. v devíti případech a P. P. ve dvou případech) podle č. 1 cizineckého zákona, , , Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen J. W. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let a P. P. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců.

Dne 16. 1. 2003 pod sp. zn. 2444/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Pokud jde o odsouzeného J. W., Nejvyšší soud zjistil, že ve vztahu k jeho osobě o zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 213 Ds 142 Js 002078/97 2296, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. , k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 4046/98-M. Jelikož tak o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již bylo v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto a přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde proto nepřipadal v úvahu, Nejvyšší soud návrh v této části zamítl.

Ve vztahu k odsouzenému P. P. taková okolnost, jež by byla překážkou vyhovění návrhu, zjištěna nebyla. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že poté, co se napojil na převaděčskou organizaci provádějící převádění cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo, dne 6. 1. 1997 v obci O. přijal společně se spoluodsouzeným W. do automobilu čtyři cizince z třetích zemí, kteří byli bezprostředně předtím převedeni na německé území z České republiky přes „zelenou hranici“ a dopravil je do B. Dále pak dne 9. 1. 1997 chtěl na německém území v blízkosti státní hranice převzít do svého osobního vozu zn. Wartburg, čtyři jugoslávské státní příslušníky, kteří byli bezprostředně předtím převedeni přes „zelenou hranici“ z České republiky a dopravit je do B. Dříve než došlo k nastoupení osob do vozidla, tyto byly i s odsouzeným P. zadrženy. Za každého cizince, na jehož převedení se podílel, měl obdržet odměnu ve výši 100 DM.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu pak vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzovaném případě jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2003

Předseda senátu :

JUDr. Karel Hasch