Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 675/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 31.10.1995 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž měla být žalovaným uložena povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání věci, blíže popsanou v petitu žaloby, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.11.1999, č.j. -118 v odstavci I. žalobě vyhověl. Dále v odstavci III. zamítl návrh v části, aby první žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 1849 v P. Rovněž v odstavci IV. zamítl návrh vůči druhému a třetímu žalovanému. Dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu , ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 164/1994 Sb. Uzavřel, že stát převzal předmětné nemovitosti podle bez právního důvodu. Dále vyslovil závěr, že první žalovaný má pozemek parc. č. 3878 a č. 3879 stále ve svém držení, o jejich vydání žalobkyně požádala v zákonné lhůtě a návrh na jejich vydání proto shledal důvodným. Podle soudu prvního stupně dům č.p. 1849 byl před účinností nálezu Ústavního soudu Ćeské republiky č. 164/94 Sb. prodán na základě kupní smlouvy ze dne 26.9.1994 třetímu žalovanému, který své vlastnictví řádně nabyl, nejsou tedy dány podmínky pro jeho vydání žalobkyni.

K odvolání žalobkyně a prvního žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13.4.2001, č.j. -146, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvním a třetím žalovaným potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně žalobě vyhověl ve vztahu vůči prvnímu žalovanému, neboť bylo prokázáno, že je povinnou osobou pro vydání pozemků parc. č. 3878 a č. 3879 a žalobkyně prokázala postavení oprávněné osoby. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, pokud žalobu zamítl proti druhému a třetímu žalovanému, neboť tito nebyli ve sporu pasivně legitimováni a rovněž se správností zamítavého výroku soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu a třetímu žalovanému, a to ohledně požadavku žalobkyně na vydání domu čp. 1849 v P. Podle odvolacího soudu výzvu, kterou žalobkyně uplatnila dne 28.9.1991, je nutno považovat za právně neúčinnou, protože žalobkyně nebyla až do 1.11.1994 osobou oprávněnou ve smyslu Ve vztahu k předmětným nemovitostem tak nebylo možné aplikovat a první žalovaný, které nemovitosti držel a drží v souvislosti se mohl s nemovitostmi nakládat. Vyslovil závěr, že kupní smlouvu uzavřenou mezi prvním a třetím žalovaným dne 26.9.1994 nelze považovat za neplatný právní úkon. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 28.6.2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu ( části, v níž byla dohoda o vydání domu čp. 1849 v P. zamítnuta ) podala žalobkyně dne 2.10.2002 dovolání, které doplnila dne 23.10.2001, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila. Tvrdila, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Poukazovala na skutečnost, že převod vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 26.9.1994 na B. d. domu čp. 1849 P. je v rozporu s ustanovením Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, podle něhož výzvu, kterou žalobkyně uplatnila dne 28.9.1991 je třeba považovat za právně neúčinnou, neboť žalobkyně nebyla v té době osobou oprávněnou. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 31.10.1995, tedy za účinnosti č. , ve znění účinném do novely provedené (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 3.11.1999 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - , proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Podle lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle věty první může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout ( věta první ).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu