Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 63/2003

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1) R. D. a 2) P. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, a to 1) u R. D. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle č.1 německého cizineckého zákona, , trestního zákona Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a 2) u P. Z. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců podle č.1 německého cizineckého zákona, trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, který nabyl právní moci v případě R. D. dne 15. 11. 2000, v případě P. Z. dne 29. 10. 2001, byl 1) R. D. uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a 2) P. Z. byl uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se dopustili tím, že

1. dne 22. 3. 2000 převezl R. D. jako řidič z České republiky do Spolkové republiky Německo 33 afgánských státních příslušníků nákladního tahače s českou SPZ, v jehož nákladovém prostoru byli cizinci převáženi, a přijel s ním drahou ve 2.00 hod. přes hraniční přejezd B. S. do Německa. V oblasti patřící k obci D. (S.) v obci W. převážené osoby z tahače vyložil ven.

2. dne 14. 4. 2000 ve 2.00 hod jel R. D. se 44 afgánskými příslušníky naloženými v nákladové ploše dotyčného tahače české SPZ přes B. S. do Německa. Ve dvanáct hodin byli cizinci vyloženi v blízkosti R.-M. (kraj H.-R.).

3. dne 27. 4. 2000 převzal R. D. tentýž nákladový tahač, tentokrát se SPZ UL 86 - 35 (tahač) a SPZ UL 52 - 61 (přívěs), v jehož nákladové ploše se nacházelo celkem 38 čínských, afgánských a iráckých státních příslušníků. Dne 28. 4. 2000 ve 2.00 hod. přejel drahou přes hraniční přejezd B. S. a přijel do D. Tam k němu přistoupil P. Z., kterému bylo známo, že má společně s obžalovaným D. dovézt do Německa a Holandska cizí státní příslušníky a který do D. přijel již 28. 4. 2000 osobním vozem z České republiky přes hraniční přechod Z. Z D. oba jeli pak s nákladovým tahačem přes Ch., E. a E. na spolkovou dálnici A 7 směrem na K. Z dálnice vyjeli u K.-R., jeli potom ještě několik kilometrů na H. a pak se zastavili na jednom parkovišti, kde na základě předchozí telefonické zprávy, že tam mají afgánské a írácké státní příslušníky vysadit, otevřeli zaplombovaný kryt auta a z nákladové plochy vyložili na tomto parkovišti celkem 20 Afgánců a Iráčanů ven. Zpozorovali přitom, že je kdosi vidí z motorového vozidla nacházejícího se v blízkosti. Okamžitě se rozjeli zpět k dálnici, z ní pak jeli směrem na jih až k výjezdu do B. H. Tam dálnici opět opustili a jeli až k B. H., kde je již mezitím informované policejní orgány mohly zadržet. V přívěsu se nacházelo ještě 18 čínských státních příslušníků. Za svoji \"činnost\" měl P. Z. dostat 1.500,- Kč a úhradu denních nákladů a R. D. byla přislíbena odměna ve výši 90,- až 100,- DM za každý den a 50,- DM na denní útraty.

Za tyto trestné činy byl R. D. uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a P. Z. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. D. a P. Z. se pro přislíbený finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou v případě obou obviněných splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík