Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
17 C 22/2021-26
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 17.099 Kč / úvěr
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 17.099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 17.099 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 17.099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 17.099 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17.099 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 6. 2018 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR číslo, Malta) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr s limitem ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 12,5% z poskytnuté částky a úroku ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovaný čerpal částku 17.098,52 Kč, kterou v rozporu se smlouvou nevrátil. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost tak, aby žalovanému zůstaly prostředky pro úhradu splátek (rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, mimo splátku). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala úhradu jistiny pro případ, že by soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
2. Žalovaný uvedl, že po změně životní situace (nemoc) přestal být schopen dluh splácet. Konkrétní úvěr, ze kterého se žalobkyně domáhá zaplacení, byl čerpán až po úplné úhradě dluhů z předchozího čerpání. Žalovaný po posledním čerpání již nic nezaplatil, nevěděl však, jakou částku čerpal.
3. Žalobkyně na základě poučení soudu uvedla jen, že úvěruschopnost byla posouzena pouze nahlédnutím do databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (insolvenční rejstřík a Centrální evidence exekucí). S ohledem na to, že žalovaný nenamítal, že by posouzení úvěruschopnosti bylo nedostatečné (žalovaný byl před zhoršením svého zdravotního stavu schopen úvěr splácet). Žalobkyně přes poučení soudu netvrdila, jakým způsobem byla vypočtena požadovaná částka (byl předložen pouze poslední výpis z účtu revolvingového úvěru, ze kterého nevyplývalo ani čerpání úvěru; žalobkyně netvrdila ani to, jaké částkou žalovaný čerpal (popř. jakou poslední částku žalovaný čerpal).
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem (až) 50.000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy čerpanou částku vrátit ve formě měsíčních splátek po 12,50 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru (8,5 % měsíčně, tj. 102 % p.a.) a poplatkem za čerpání 12,5 % z čerpané částky, minimálně však 1.000 Kč (podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší). Účastníci ve smlouvě ujednali též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % deně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za splatný okamžitě ke dni doručení oznámení, pokud došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace žalovaného (oproti stavu v době uzavření smlouvy) a pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší 2 měsíců nebo více než dvou splátek. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného před uzavřením smlouvy o podmínkách úvěru, včetně RPSN 262,91 %.
5. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně (o předmětném úvěru) soud zjistil, že evidován byl počáteční zůstatek (po poslední platbě) ve výši 14.016,54 Kč k 11. 3. 2020, dále byly evidovány částky 2x 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů (k 27. 3. 2020 a 26. 4. 2020) a dále k 18. 5. 2020 úroky za období čerpání. Z uvedených informací (výpisu z úvěrového účtu) nebylo zřejmé, jakou částku žalovaný čerpal (a kdy), tj. čemu konkrétně odpovídá počáteční částka 14.016,54 Kč (k 11. 3. 2020). Z„ jméno application info“ soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně evidoval žalovaného jako klienta (včetně jeho osobních a kontaktních údajů). Z uvedených informací nevyplýval rozsah čerpání a způsob výpočtu požadované částky.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky z 13. 1. 2021 (odeslaného žalovanému 13. 1. 2021) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni a že že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalobkyni žalovanému.
7. Předžalobní upomínkou (odeslanou spolu s oznámením o postoupení pohledávky) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/20212 Sb. (dále jen „občanského zákoníku “) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR číslo, Malta) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr do výše 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru a úroku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný ničeho po posledním čerpání právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku .
14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny, pokud však lze výši jistiny (skutečně poskytnuté a nevrácené částky) z tvrzení žalobkyně dovodit, popř. pokud tato tvrzení neodporují předložených listinám; z předloženého výpisu je zřejmé, že požadovanou částku žalovaný nečerpal (představuje součet čerpané částky, úroků, poplatků atp.). Ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná podle § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 262,91%, úrok za čerpání převyšuje 100 % ročně, každý výběr je zatížen vysokým poplatkem, prodlení je sankcionováno kombinací poplatků a smluvní pokuty, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku . S možností posouzení smlouvy jako neplatné koneckonců počítala žalobkyně již v samotné žalobě a pro takový případ požádala o přiznání částek z titulu bezdůvodného obohacení.
18. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně lze považovat za dostatečné (§ 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. ), protože žalovaný nepopíral svou schopnost (na počátku vztahu) splácet a v tomto ohledu nečinil žádnou námitku. V obecnosti je však postup právního předchůdce žalobkyně nedostatečný (protože se omezil na nahlédnutí na registrů).
19. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ). Protože z tvrzení žalobkyně, ani po poučení soudu, nevyplývalo, jakou částku žalovaný skutečně čerpal, nebylo zřejmé, jaká částka, získaná žalovaným, má být soudem vypořádána (vrácena žalobkyni). Je jasné, že po posledním čerpání žalovaný již nic žalobkyni neuhradil, ale není zřejmé, jaká částka to byla. Jelikož tvrzení žalobkyně vypořádání (případného) bezdůvodného obohacení žalovaného neumožňovala, soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
21. Protože soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.