Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
FEABAC12BCD7CE42C1257A4E006902A9.html
HTML · 17.4 KB
No categories available
21 Cdo 2392/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobce se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20.2.2001 č.j. 42 C 123/99 -44 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil mzdu za práci přesčas a příplatek za noční práci a za práci ve svátcích za období od listopadu 1997 do dubna 1998 (správně do 30.9.1999) včetně nemocenských dávek za březen 1999 a další \"výdaje\" ve výši 42.012,- Kč s 19% úrokem od 1.12.1998 do zaplacení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolání žalobce podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25.9.2001 č.j. 42 C 123/99 -58 ve znění usnesení ze dne 23.11.2001 č.j. 42 C 123/99 -61 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalobce sice rozsudek soudu prvního stupně převzal osobně dne 18.4.2001, avšak ve smyslu ustanovení § 46 odst.4 o.s.ř. mu byl doručen uložením na poště již dne 9.4.2001. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání skončila dnem 24.4.2001 a protože žalobce podal odvolání až dne 30.4.2001, je odvolání opožděné a muselo být ve smyslu ustanovení § 208 odst.1 o.s.ř. odmítnuto.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.3.2002 č.j. 51 Co 140/2002 -71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně (dne 30.4.2001), neboť zásilka s tímto rozsudkem adresovaná žalobci byla uložena na poště dne 28.3.2001, k doručení zásilky došlo podle ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. dnem 9.4.2001 a patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř. ), o níž byl žalobce v rozsudku poučen, uplynula marně dnem 24.4.2001. Podle názoru odvolacího soudu je nerozhodné, že žalobce převzal zásilku až dne 18.4.2001, neboť již předtím došlo k doručení zásilky \"zákonnou fikcí, jak vyplývá z ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. \".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uznává, že \"zmeškání odvolací lhůty je jistě závažnou formální vadou\", ale \"s odkazem\" na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovozuje, že \"napadené usnesení má ve věci samé zásadní hmotně právní význam a zbavuje z formálních důvodů žalobce základního ústavního práva na úplné projednání jeho soudního sporu i na úrovni odvolacího soudu\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, protože neobsahuje žádné dovolací důvody, případně aby bylo jako bezdůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. ].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n ) a v § 338za odst.2 o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř. ).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř. ].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst.1 a 2 o.s.ř. , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst.1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2001 sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , uveřejněné pod č. 8 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.710,- Kč (srov. § 3 odst. 1 bod 5 , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. ), celkem ve výši 2.785,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu